Teggen 21. kapitola (pátá kniha série Návrat na Mizeon)
Ráno Essius vlepil spící Melise pusu a odebral se na můstek, kam Sibiel svolal rozšířené vedení základy. Bylo třeba přehodnotit plány týkající se znovuzískání Mizeonu.
Essius na velitelství povyprávěl, čeho byl na Mizeonu svědkem. Jak se v den Zkázy při hledání Owiany připletl do rány Trrisielovi, který ho naservíroval debhátarům. Vylíčil jim, jak uviděl tebechety. Kvůli nim se rozhodl debhátarům podvolit, protože nikdo jiný, kdo mohl poslat varování, k dispozici nezůstal. Popisoval, jak stavěl Palác Debhátarů a shromažďoval při tom součástky na vysílačku, jak se přátelil s Huatem a částečně i s Tanakou a Monetou. Jak našel v knihovně spis o okrenech i staré zápisky ztracených vahanských bohů, které ho inspirovaly k sestavení ooxoneru… a jak se díky němu dozvěděl o masakru na Maharáví i o tom, že někde na Mizeonu jsou uvěznění arcidémoni.
Jednání se táhlo, protože Essia co chvíli někdo přerušoval. Arcidémoni byli nažhavení na všechno související s debhátary, ale okázale ignorovali všechno, co se týkalo nového společenského systému, který na Mizeonu zavedli raisi. Dívali se na to pragmaticky. Proč by se zajímali o novoty, které po návratu zruší? Essius byl přesvědčený, že ne všechno, co raisi na Mizeonu změnili, je špatné. Třeba ta nová dopravní infrastruktura – ta se docela hodí. Ovšem teď ještě nejsou tak daleko, aby s tím Essius začínal. Darmo by netrpělivé arcidémony provokoval.
„Napsal jsem Alianci,“ reagoval Sibiel na Essiův popis týkající se okrenu, „že jejich pomoc už nepotřebujeme, protože máme okren. Sice to znamená, že si uděláme mezipřistání na Riiberionu, ale s trochou diplomatické snahy to zvládneme.“
„Zařídím to přes babičku,“ ozval se Jerones. „Pošle nám obligátní pozvání. Krassiona se to ani nemusí dozvědět.“
Essius sledoval, jak se Sibiel rozpačitě podíval na bratry Xana a Cadwena Arci-Ukresiovy. Princi Ukresiovi je porodila právě riiberionská vrchní nadsvětní bohyně Krassiona. Ale je známo, že ta potvora se svých synů zřekla. Essia napadlo, že zavrhnout dítě není v dnešním světě vlastně nic neobvyklého. Jeho Tebeva přece taky nechtěla. V kontrastu s tím třeba taková Moreta, ač to byla bestie k pohledání, svoje děti vášnivě milovala. Že jim přitom ničila život, to je druhá věc. Jeden si asi nevybere. Kdyby Owiana měla takovou matku, jakou byl obdařen on, ani by se nedivil, že Melisu odložila. Ale ona měla Izzel a ta se, jak Essius sám zažil, ke svým dětem a vnoučatům chovala láskyplně.
„Essie, jsi na příjmu?“ zaburácel Sibiel.
Essius zamžikal. „Hm, omlouvám se. Oč jde?“
Sibiel ukázal na děkana Urbiela, který na Essia rošťácky zamrkal. „Tady Urbiel se tázal, zda můžeš sestavit další ooxoner. A mě to zajímá taky. Mohli bychom tím vybavit naše agenty na okolních světech.“
„Sestavit ooxoner je relativně snadné,“ řekl Essius. „Mnohem těžší je ho používat. Každý kus je originál, protože funguje v souladu s interní magií nositele. Samozřejmě budu k dispozici.“
Sibiel kývnul a podíval se na Ditruxe. „Dite, ty sis něco přichystal, že?“
„Ukážu vám tebechet,“ zabručel Ditrux, „tak jak jsem ho našel vyobrazený ve starých učebnicích.“ Máchnul paží a nad stolní deskou se rozsvítila trojrozměrná mentální projekce tebechetu, který teď, ve zmenšeném měřítku, více než jindy tvarem připomínal mořského ježka. „A teď ukážu snímky od Essia,“ řekl Ditrux a zapnul obyčejný projektor a namířil s ním na zeď. Objevily se obrázky, které se v rychlém sledu střídaly. Essius poznal snímky, které sám pořídil. Zachycovaly texturu povrchu tebechetu, ale nebylo to na první pohled poznat, protože byly zrnité a rozmazané.
„Celou noc jsme s Grennym a Urbielem ty snímky patažírovali,“ vysvětloval okatě otráveně Ditrux. „Zdají se dost nekvalitní. Ten foťák sis vyrobil na koleně, Essie? Fajn koníček, když fotíš kachny na rybníce, ale na to, abys zabral mycelární strukturu, to prostě nestačí.“
„Bral jsem to molekulárním skenerem,“ prohodil Essius, aniž by reagoval na Ditruxovy rýpance.
„Aha,“ hekl Ditrux. „Ledaže bys ten skener předtím vyválel v černém písku. Jinak to není možný.“
Essius se narovnal. Okamžitě věděl, že Ditrux naráží na Schránku z Chrámu Debhátarů. Je to velká zlacená bedna naplněná černým křemičitým sopečným pískem. Symbolizuje božskou věčnost odolávající běhu času a tlaku okolností. Součástí mše je rituální koupel poukazující na sdílení božského veškerenstva. Velekněz se do bedny sám zahrabe, po dobu jedné litanie si v ní poleží a zase vyleze ven. Tuto šaškárnu vymyslel ten blázen Jedd a ostatní se toho nadšeně chytili. Essius ten proces nenáviděl, protože měl pokaždé písek úplně všude. Požádal Aisa, aby ho toho potěšení ušetřili. Navrhoval, že by do té bedny mohli zahrabávat nějakého jiného kněze, ideálně Jedda. Nejvyšší debhátar se rozchechtal a prohlásil, že věřícím se líbí, když do bedny leze právě velekněz.
Tudíž když teď Ditrux Essiovi otlouká o hlavu černý písek, dává tím najevo, že má v novodobých mizeonských poměrech kupodivu slušný přehled – nejspíš z bredeonských médií. V neposlední řadě tím dává Ditrux Essiovi najevo, že ho baví jej provokovat. Jenže tady brečí na špatném hrobě. Essius se na jeho nejapné narážky nechytí.
„Ty snímky jsou zkreslené,“ odpověděl Ditruxovi, „protože mi překáželo letannatové pole. Dá se to odfiltrovat. V poznámkách, které jsem k tomu přiložil, jsem napsal jak.“
Ditrux naježil obočí a udělal překvapenou grimasu. „Aha. No, podíváme se na to.“
Kdosi z přítomných se rozkašlal, jak maskoval smích, ale Xan s Cadwenem se řehtali zcela bez zábran.
Essius zakoulel očima. „Můžu s tím pomoct, Dite. Teď, když se nehrabu v černém písku, mám docela čas.“
„Přesně o to jsem tě chtěl požádat,“ skočil do toho Sibiel. Varovně se podíval na Ditruxe a dodal: „Urbielovi asistenti budou nadšení. A taky Ditrux tvou pomoc určitě moc rád přijme. Že Dite?“
„Chmm, nebudu překážet géniovi,“ houkl uraženě Ditrux, „Vrátím se k lovu flesshingů.“
Essius vykulil oči: „Tobě se podařilo ulovit flesshinga?“
„Jasná věc,“ odsekl Ditrux.
„Ale to je skvělé!“ zajásal Essius. „Jde o to, že tebechety nejsou stroje ani živé organismy, ale agregáty. Nemají součástky ani vnitřnosti, ale jsou složené z mycel…“
„To všechno už víme,“ zabručel otráveně Ditrux.
„Už se tam dostávám,“ pokračoval zarytě Essius. „Jejich schopnost reagovat na podněty souvisí přímo s jejich mycelární strukturou. Napadlo mě, že mycely můžeme poškodit infony. Vnutit jim falešnou informaci, aby uvěřily, že ztratily replikační schopnosti. Ale pořád jsem si lámal hlavu, jakým médiem tu informaci k mycelám přenést, aby se nakazily všechny! Teď to mám! Uděláme to prostřednictvím flesshingů!“
Ditrux už chtěl zase něco odseknout, ale vtom mu došel význam toho, co Essius řekl. Otevřel pusu a zase ji zavřel. A znova. Málokdy se stalo, že Ditrux Arci-Jeen neměl slov. „A kurva,“ řekl nakonec.
„Použít k poškození tebechetů flesshingy? To zní dost exoticky!“ namítnul Xan. „O jednom i o druhém toho víme málo. Máme na to vůbec čas?“
„Čas je relativní pojem,“ zašklebil se Essius.
„Děti jsou doma, máme volnější ruce,“ poznamenal Jerones.
„Když jim velekněz prásknul do bot, budou naštvaní,“ řekl uvážlivě Keinon. „Nedivil bych se, kdyby to na nás rozbalili právě teď. S tebechety, proměněnci a co já vím ještě s čím.“
„Jsme v pohotovosti, sakra,“ zabručel Xan. „V podzemí jsme instalovali ty senzory, které Ditrux převzal od Destruktiela. Jak zachytíme mikrootřesy v nulovém poli, můžeme čekat flesshingy a připravovat se na vetřelce. Civily bude v krytu vyztuženém krepponem hlídat šedesát vojáků. Tentokrát nás nezaskočí. Jenom ať ti parchanti přijdou!“
„Nepřivolávej průser, brácho,“ zamračil se Cadwen. „Na tebechety pořád nemáme nic. A všichni moc dobře víme, že kdyby je sem nalifrovali, byla by to pro nás konečná. Museli bychom nasadit Protokol 03 a zakonzervovat se. A nedalo by se to nijak obejít. Na orbitu máme dračí křižníky a nic bych za to nedal, že někde na periferii šmejdí hlídky Aliance. Oni by si to, sakra, pohlídali.“
Essius nevyrůstal nadarmo na vojenských základnách. Věděl, co znamená Protokol 03. V případě, že nepřítel použije samoreplikační zbraně nebo infonovou infekci typu skollí chřipky, je napadený podle Dohody z Rean-Kwanteru povinen postižený svět uzavřít do karantény a zamezit, aby se agens rozšířilo na okolní světy Metaprostoru. Jen za takových okolností si mohl „postižený“ podržet jakous takous podporu od ostatních, i kdyby to mělo být pouhé zachování artefaktů rasy v historických archívech nebo záchrana zbývajících příslušníků rasy roztroušených v sousedství. V praxi by napadení tebechety znamenalo definitivní zničení základny se vším živým. Zánik rasy. Essius se nedivil, že se Cadwen vzteká, když si z toho Xan dělá srandu. Jenže každý řeší stres jinak.
„Pořád si myslím, že je lepší se o něco pokusit, než čekat se založenýma rukama,“ řekl do napjatého ticha uvážlivě Essius. „Aisus se vztekal, když dostal kvůli tebechetům varovné memorandum od Aliance. On a Grom jsou tak šílení, že jsou schopní ty zbraně použít, jenom aby ukázali zuby. Ale nejvíc je na tebechety umanutý Trrisiel. Naštěstí je až nechutně precizní. Když jsem je ve skladu fotil, ještě je testoval. On je sám, zatímco my můžeme spolupracovat. Máme tu Urbiela a jeho tým z katedry pokročilých materiálů. Vymyslíme, jak je odrovnat dřív, než s nimi Trrisiel vyrukuje.“
„Dobrá, pusťte se do toho,“ řekl Sibiel.
„Měli byste vědět, že jsou tu i další hrozby,“ upozornil Essius. „Aisus podporovaný Gromem a Narenou plánuje, že od draků – přesněji od Dorresona, vyhandluje Rawanta, aby s ním mohl kšeftovat.“
Kolem stolu se převalila vlna šepotu, syčení a nadávek, jak na tu zprávu arcidémoni reagovali.
„Neměl by o tom Rex vědět?“ zajímal se Jerones.
„Vikkason se akorát urazí,“ ozval se kdosi, na koho Essius skrze rozvaleného Ditruxe neviděl. „Vztáhne to na sebe. Pochopí to tak, že mu naznačujeme, že není schopný si ohlídat svůj dvorek. Pokud nemáme důkazy, musíme si to nechat pro sebe.“
„Ale Fleba s Arrakielem bychom upozornit mohli, ne?“ přimlouval se Xan.
„To by snad šlo,“ uznal Sibiel. „Ale nebudeme nic riskovat. Někoho tam pošleme, aby jim to vyřídil osobně.“
„Můžu to udělat já?“ zeptal se ten, jehož si Essius stále nedokázal zařadit, a který se skrýval za Ditruxem.
„No, v zásadě není důvod, proč bys nemohl,“ řekl Sibiel.
„Fajn,“ zabručel ten chlap. Jeho hlas byl Essiovi povědomý. Bez ohledu na to, co si o tom pomyslí ostatní, se Essius naklonil, aby se na toho chlapa podíval. A zůstal němě zírat na svého dvojníka. Lišil se jen stříbřitou značkou na levé tváři. Nerteg.
„To je tvůj bratranec Teggen Arci-Quinn, Essie,“ slyšel Sibielův hlas. „Myslel jsem, že jste spolu už mluvili.“
Essius si vzpomněl na svůj poslední osobní rozhovor s Nertegem. Stalo se to v sídle Arci-Quinnů záhy po tom, co jej Lissarius povýšil. Essius se vracel od Owiany, kapitán ochranky ho na chodbě zadržel. Essius si živě vybavoval navztekaný výraz Nertegovy pomalované tváře, když mu hrozil, že ho zabije, pokud Owianě ublíží. Essius tehdy jasně vycítil, že ten raisi zoufale žárlí. Že má o Owianu zájem, ale že moc dobře ví, že na ni nemá nárok. Odpověděl tehdy Nertegovi, že si to bude pamatovat. Od té doby spolu už nikdy nemluvili, i když se Essius oženil s Owianou a v paláci Arci-Quinnů pobýval docela často. No, tak teď se situace obrátila. Z kapitána se vyklubal arcidémon, ověnčený puncem koordinátora, o to přitažlivější, že se jako jediný vyvlékl z klatby Aliance. Essius už se nedivil, že ho Owiana tímhle týpkem nahradila. Zdálo se to být pohodlné.
Ticho v místnosti se dalo krájet. Upozornilo Essia, že všichni čekají na jeho reakci. Odtrhnul pohled od Nertega, vlastně Teggena, a obrátil se na Sibiela: „Nemluvili jsme spolu. Vlastně nebyl důvod.“ Dobře vycítil, jak nepřesvědčivě to zní. Sakra! Tento chlap mu nasadil parohy! Essius by měl sršet vztekem, měl by se na něho vyřítit a vyrvat mu játra. Udělal by to, kdyby si nebyl stoprocentně jistý, že tím klíčovým katalyzátorem byla Owiana. Owiana, která odložila jejich dítě, aby si mohla léčit uraženou pýchu.
Všichni na Essia s Teggenem hleděli v očekávání dramatu, nebo alespoň nějaké osobnější reakce. Essius se tedy znovu podíval na novopečeného Owianina manžela a s chladným úsměvem toho blbce oslovil: „Očekávám, Teggene, že spolu budeme v pracovním kontaktu.“
„Taktéž,“ řekl na to Teggen.
