Teggen - 22. kapitola (V. kniha série Návrat na Mizeon)
(Maharáví – bojový poplach)
Xanova předpověď týkající se dalšího přepadení se splnila za pouhé tři dny. Sibiel se vyřítil ze zbrojnice, řemení s leptodýkami v jedné ruce, dezintegrátor ve druhé, Xan mu byl v patách. Červená světla na můstku freneticky blikala. Měřáky mikrootřesů nulového pole se zbláznily. Od chvíle, kdy se rozječela siréna, neuběhlo ani pět minut.
Cadwen stál před projekčním válcem, ve kterém se v rychlém sledu střídaly zeleně narýsované kontury trojrozměrného modelu podzemních prostor, jedna sekce za druhou, a v nich se rozsvěcely červené tečky. Každá tečka signalizovala naměřený mikrootřes v nulovém poli. Co tečka, to jeden flesshing. Jak tečky přibývaly, bylo patrné, že k narušení nulového pole dochází na celém území základny, hluboko v podzemí, i těsně pod povrchem, všude tam, kde prostory chránilo nulové pole.
„Hlášení?“ vyštěkl Xan.
„Dispečer rozeslal pokyny do identifikačních náramků,“ referoval Cadwen. „Právě teď se civilové stahují do krytu v B02. Ostrahu přímo v krytu zajišťují dvě jednotky, kterým velí Keinon a Norden. Ostatní jednotky soustředěné v uzlových bodech má na povel Lenny.“
Lenny seděl za stolem, nad jehož deskou se vznášela rotující holografická projekce satelitu posetá fialovými světly. Co fialové světlo, to třicet vojáků. „Pořád nevím, kam je nasměrovat,“ vztekal se Lenny.
„Můžu já za to?“ houkl Cadwen od své projekce. „Vidím jenom flesshingy. Netuším, jak a kdy se objeví proměněnci.“
„Kolik máme mikrootřesů?“ vyštěkl Xan.
Cadwen se podíval na vedlejší monitor, na kterém naskakoval sloupec čísel. „Pět tisíc dvě stě šest, sedm, dvanáct,“ jeho hlas vibroval napětím. „Pořád to narůstá! Tak velkému náporu se neubráníme. Možná, že by bylo lepší civily evakuovat.“
„Myslíš, kolik flesshingů, tolik proměněnců?“ vyprsknul Grennon. „To je nesmysl! Vojáků Trestného komanda nikdy nebylo více než devadesát.“
„Bezva,“ zajásal ironicky Ditrux, který právě přidusal ze zbrojnice navlečený v těžkém brnění s tím největším dezintegrátorem v rukách. „A patnáct kousků jsme dostali minule!“
Sibielovi se to vůbec nelíbilo. Tušil novou Trrisielovu kulišárnu. Podíval se na další projekční válec, ve kterém se mihotalo několik světelných grafů doplněných sloupci čísel. Kolem neklidně popocházela Kewada Arc-Fezzielová a vyhodnocovala signály optických, teplotních a seismických čidel nainstalovaných v celém profilu základny. „Zatím čisto,“ broukla.
„Mikrootřesy pořád pokračují,“ hlásil Cadwen.
„Věděli, že budeme připravení. Tímhle nás chtějí zmást,“ zabručel Sibiel.
Xan přikývnul. „Musíme vydržet s nervy.“
Čekali a minuty se vlekly. Mikrootřesů přibývalo, ale jinak se nic nedělo. Velitelům bylo jasné, že kdyby vojáky z uzlových bodů rozptýlili do všech míst, kde naměřili mikrootřesy, pokryli by celé podzemí základy. V okamžiku koncentrovaného útoku by nestačili dát roztříštěné síly dohromady.
Sibiel bloudil očima od jedné konzoly ke druhé a lámal si hlavu, co má asi Trrisiel za lubem, když vtom si všiml nepatrného duhového záblesku. Přímo ze skalní stěny se vysunoval vlnící průsvitný had tlustý jako mužská paže. A další. A další. „Flesshingy na můstku!“ křikl. Vzápětí se celý prostor rozvlnil mnohobarevnými průsvitnými hady.
Oslepující záblesk od projekčních válců přinutil osazenstvo můstku přivřít oči. Načež se rozhostila tma osvětlovaná jen neustále přibývajícími flesshingy. Ozvaly se rozčilené výkřiky, ne proto, že by arcidémoni nic neviděli, ale protože to znamenalo kolaps technického zabezpečení. Všichni čekali, až se spustí záložní zdroje, ale nic.
„Vyřadili všechna čidla!“ křikla Tawada. „Ne jenom v podzemí, ale i na povrchu!“
„Ty pijavice vysávají plazmový zdroje!“ zaječel Ditrux. „Dokonce i ty náhradní! Proto jich poslali tolik!“
„Teď jsme vážně v prdeli,“ zanadával Cadwen.
Sibiel si vyměnil pohled s Xanem. Oba věděli, že teď se proměněnci mohou objevit kdekoliv a oni to zjistí, až když o ně zakopnou. Civěli s Xanem jeden na druhého, jako by čekali, že pokyn k evakuaci nadnese ten druhý. Při pomyšlení, co by se stalo, kdyby se vetřelci dostali k Rafedaxarrovi, se Sibiel nadechl, a…
V tu chvíli se na můstku s tichým zasyčením otevřel malý portál, z něhož vyskočil Essius. Byl zpocený jako smrtelník, rty měl rozkousané do krve a očima nepřítomně zíral na malou šedou kouli, kterou svíral v dlani. Otevřel dlaň a koule se vznesla do vzduchu.
„Co to, sakra…“ stačil říct Xan.
Koule se rychle zvětšovala, zatlačovala vlnící se flesshingy do stran, nutila ustupovat i arcidémony, až zaplnila téměř všechnu volnou plochu mezi dispečerovým pultem a konzolami s projekčními válci. Ozvaly se podrážděné nadávky, ale Essius na ně nedbal a dál se soustředil jen na kouli. Když přestala narůstat, její průměr přesahoval výšku toho nejvyššího arcidémona alespoň o hlavu. Nebyla to žádná mentální projekce a nebyl to ani hologram vysílaný přístrojem. Žádná šalba upředená ze světelných paprsků. Toto byl pevný předmět, na jehož povrchu se rychle formoval rozježený reliéf typický pro skalnatý povrch Maharáví. Jemné fialové jiskření svědčilo o tom, že celou tu věc Essius krmí svou interní magií. Fantóm? Ale jaký! Tak gigantického fantóma snad ještě nikdo nikdy neviděl.
„Co to kurva je?“
„Vypadá to jak maketa základny!“
„Ono je to živý!“
„Je to fantóm!“
„Konstrukt tvorby vyššího řádu,“ reagoval na ty komentáře Essius. Jeho hlas zněl napjatě. Bylo znát, že valnou část pozornosti věnuje udržení svého výtvoru pohromadě.
„Proč, sakra, nejsi v krytu?“ obořil se na Essia Sibiel. Dobře si uvědomoval, jak malicherně to zní, ale prostě jen potřeboval dát najevo, že bere Essia na vědomí.
„Fleshingy vyřadily všechny zdroje. Nefungují senzory,“ procedil skrze zuby jeho švagr a ukázal na svůj konstrukt. „Tady máte náhradu. Fantóm je přesnou kopií základny. Nemůžu se napojit na celý satelit, ale můžu to udělat skrze jeho kopii.“
Můstkem se přehnalo polohlasné brblání.
„Jak, to, sakra, věděl?“
„Musí mít uši jak netopejr.“
„Ty jeho technický hračičky.“
„Prostě nás odposlouchával.“
„Mám tu telepaticky nesené dotazy z orbity,“ hlásil dispečer od teleemitoru. Jeho úkolem bylo o vývoji situace na základně průběžně referovat hlídkám na orbitě. „Borden chce vědět, jestli se budeme evakuovat. A dračí velitel Taisson se ptá, jestli žádáme další posily.“
Dřív, než stačil Xan zareagovat, Essius se zapotácel. „Mám to,“ vydechl ztěžka. Přistoupil ke kouli, a ukázal na úžlabinu mezi dvěma horskými hřbety. „Tady, těsně pod povrchem. Vojáci Trestného komanda.“
„To je Wertexova soutěska. Je blízko kóty KU42,“ křikl Ditrux. „Na úrovni terénu stojí nevyužívaná civilní ubytovna.“
„Nezachytil jsem tam ani ťuk,“ zaúpěl Cadwen.
„Jasně, že ne,“ zavrčel Essius. „Tihle zmetci přišli portálem až poté, co flesshingy vyřadily čidla. To je divné. Je jich jenom šest.“ Pak zbledl tak, že jeho kůže skoro svítila. „Ejhle,“ vypravil ze sebe. „Další zásilka. Má tvar ježaté koule. A další. A ještě jeden.“
„Tebechety,“ zasyčel otřeseně Xan a sáhnul po dezintegrátoru, který měl celou dobu odložený na dispečerově pultu.
„Jsme v hajzlu,“ zaklel Cadwen. „To je Protokol 03.“ Plukovník vypadal, jako kdyby se řítil do hnízda plného vzteklých sůsů.
Sibiel horečnatě uvažoval, jestli se s tím nedá ještě něco dělat. Protokol 03 znamená, že jsou na to sami. Pustí se s tebechety do nerovného boje a budou se pachtit tak dlouho, dokud je tebechety všechny nerozemelou a nepřemění na další své exempláře. Za všeobecného chaosu se protáhl kolem sféry Essiova fantóma, aby se dostal blíž ke Xanovi, který zatím štěkal telepatické pokyny velitelům uzlových bodů z okolí kóty KU42. Prostě se zatím stáhněte a nic nezkoušejte. Posílám tam Lennyho, signalizoval Xan.
Sibiel chytil generála za rameno, aby si získal jeho pozornost, pohodil hlavou ke stropu a řekl: „Podívej Xane, Essius nám získal trochu času. Tam nahoře se ještě nic neví. Kryt je na opačné polokouli, než kóta KU42. I tebechetům bude nějakou dobu trvat, než se projeví. Co takhle, ještě než to nahlásíš, otevřít civilům portál na Olixu?“
Xan na Sibiela chvilku strnule civěl. Věděl, že takové řešení je svého druhu porušením Protokolu, ale taky si stejně jako všichni uvědomoval, že pokud by civily nechal v krytu, odsoudil by je k smrti. I kdyby se k civilům tebechety skrze kreppon nedostaly, zničila by je Aliance, když by celý satelit společně s namnoženými tebechety vymazala z Metaprostoru.
„Nad čím, sakra, přemýšlíš, X?“ zasyčel na bratra Cadwen. „Ten návrh je rozumný! Na orbitě zaznamenali otevření externího portálu, ale ještě nevědí, co se na nás sesypalo. Kdyby Essius nepřišel s tím fantómem, byli bychom slepí a hluší ještě celé hodiny! Tak ten náskok využij a zachraň naše rodiny!“
Přes Xanův obličej se převalila vlna úlevy, jak došel k identickému závěru jako jeho bratr. Majore Keinone, kapitáne Nordene, signalizoval telepaticky Xan, a činil se s takovou razancí, až arcidémony na můstku brněla kůže, okamžitě přesuňte osazenstvo z krytu B02 do prostor nechráněných nulovým polem, otevřete portál na Olixu a všechny civily tam deponujte. Máte na to dvacet minut. Potvrďte příjem.
Tady Keinon, pane. Potvrzuji. Civilisté rozkaz zaznamenali a připravují se k opuštění krytu. Norden už formuluje otevírací kletbu. Nejbližší lokace mimo nulové pole je odsud vzdálená dvě stě metrů. Jdeme na to.
Hlaste průběh, přikázal Xan.
Jsme v pohybu, generále.
Sibiel se znovu protáhnul kolem makety základny k Essiovi. „Běž s nimi, Essie,“ řekl mu. „Odstínění můstku končí v chodbě směrem k depu. Ještě to stihneš.“
Jeho švagr se na něj křivě usmál. „Ani náhodou.“
„Jsi zasraný génius, Essie,“ zabručel temně Ditrux. „My všichni tu zařveme. Na Olixu jim budeš užitečnější.“
Essius si zaťukal na čelo. „Vymyslím řešení, jak ty mrchy vyřadit. Jenom mi dejte šanci.“
Xan s desintegrátorem na zádech se k nim otočil a skrze zlověstně vlnící flesshingy houkl: „Jestli tu chce ten sebevrah zůstat a zkusit to, nemám důvod mu bránit.“
Essius se na Sibiela ošklivě zašklebil a znovu se zaměřil na svůj konstrukt. Sibiel sledoval, jak se Essius snaží soustředit, aby se dokázal v tom mumraji na fantóm magicky napojit, a něco si sám pro sebe polohlasně drmolí. Údivem zamžikal, když rozeznal některá švagrova slova: „Takže tam dosazujeme jakékoliv reálné číslo kromě nuly…“
Sibiel usoudil, že každý se koncentruje po svém.
Hlásím, že portál na Olixu je otevřený, generále, signalizoval telepaticky Keinon.
Oznamte, až poslední civilista odejde, a pak je následujte, majore, rozkázal Xan.
Provedu, pane, potvrdil Keinon.
Na můstek vběhl plně ozbrojený Teggen Arci-Quinn. „Hlásím příchod z Erektiadu, generále,“ meldoval Xanovi. „V depu se to hemží flesshingy.“
„To je mi novina,“ uchechtl se Ditrux.
„Takže na Erektiadu už o naší situaci vědí,“ konstatoval Xan.
„Přišel jsem, hned jak to Rexovi nahlásily hlídky ze zdejší orbity,“ řekl Teggen. „Měl jsem štěstí, že jsem u toho byl. Otevřel jsem si portál a…“
„Spíš jsi měl smůlu, špione,“ zapitvořil se Ditrux.
„Ještě slovo, Dite a tu hubu ti zašiju,“ zavrčel Cadwen.
„Co přesně na Erektiadu vědí?“ zajímal se Sibiel.
„Jenom, že jste detekovali mikrootřesy nulového pole, z čehož se dá vyvodit blížící se invaze,“ řekl Teggen. „Ale vidím, že je to trochu horší. Slyšel jsem,“ prstem si ťuknul na čelo, všeobecně známým gestem naznačujícím telepatický příjem, „že evakuujeme.“
Generále, signalizoval z podzemí Keinon, hlásím, že portálem prošel poslední civilista.
Rozumím, majore, odpověděl Xan. Následujte ho i s Nordenem na Olixu a pak portál zavřete. Chraňte civilisty. Další rozkazy očekávejte od plukovníka Bordena.
Vykonám, pane.
Když se Keinon odmlčel, pohodil Xan hlavou k bratrovi: „Běž zkontrolovat, jestli to dobře zavřeli, a hned se vrať.“
„Vezmu to portálem přes depo,“ křikl Cadwen a odklusal.
Sibiel postřehl, jak napětí na můstku po úspěšné evakuaci opadlo. Když se rozhlédl, viděl jen samé odhodlané obličeje. Ditrux dokonce vypadal, že se na dostaveníčko s tebechety těší. Tak nějak by bylo dobré srovnat se s tím, že všichni zemřou. Až na to, že Sibiel si vždycky myslel, že ještě předtím znovu uvidí tu zelenovlasou agentku, která se tak záhadně podobá Elianě. No, jeden nemůže mít všechno. Téměř nadskočil, když do něj Teggen šťouchl. Ukázal na kouli zaklíněnou mezi dispečerovým pultem a konzolami a na zchváceného Essia upřeně zírajícího na její fialově sršící povrch. „Povíš mi, co provádí?“
„Flesshingy vyřadily senzory,“ referoval Sibiel. „Essius vytvořil maketu základny. Jede to na jeho interní magii. Díky tomu jsme ve Wertexově soutěsce našli tři tebechety a šest proměněnců. Víme to půl hodiny. Formálně se to ale dozvíme až teď, když…“
„Když jste dokončili evakuaci civilistů,“ ušklíbl se vědoucně Teggen.
„Jdeme se přiznat, děcka,“ zabručel Xan a bezvýsledně se pokusil nakopnout flesshinga, který se mu ovíjel kolem kotníků.
Plukovníku Bordene! Veliteli Taissone! Tady velitel základny, generál Xan! Xan vysílal tak třeskutě, až z toho Sibiela dunělo v hlavě. Hlásím totální výpadek energetických zdrojů vlivem invaze flesshingů. Dále hlásím dokončenou evakuaci civilistů ze základny Maharáví na základnu Olixu. V průběhu evakuace jsme alternativním způsobem detekovali napadení základny Maharáví Kvarionskými tebechety na kótě KU42. Nejsme schopni to potvrdit senzory, protože jsou mimo provoz. Aplikuji Válečný protokol Aliance světů Čtyřdohody pro událost 03.
Tady Borden, ozvalo se z orbity. V průběhu uplynulé hodiny jsme zaznamenali tři otřesy richotonního pozadí. Jeden těsně pod povrchem na kótě KU42, druhý v depu základny, třetí v podzemí poblíž sekce B02. Zaměřujeme kamery na povrch satelitu v okolí KU42. Žádné tebechety ani proměněnce tam nevidíme. Jste si jistí, že tam opravdu jsou?
Xan se kose podíval na Essia. Jsou zalezlí, Bordy, odpověděl Bordenovi. Těsně pod povrchem je nechráněná civilní ubytovna. Spoléhají, že o nich nevíme.
Beru na vědomí, ozval se Borden. Potvrzuju protokol 03. Ohlásím to Alianci. Prozřetelnost s vámi.
