Tvůrčí psaní - část druhá: Obsah a forma literárního díla
2.1. Obsah a forma literárního díla
Každý začínající autor by měl mít v patrnosti, že literární dílo má:
- Obsah (o čem píše)
- Formu (jakým způsobem píše)
Existují autoři píšící spontánně a jiní, co dodržují předem vytyčený plán. Obojí je možné.JObsah literárního díla: Zdá se to celkem jasné, ale není to tak. Stává se, že v průběhu psaní se autor rozhodně děj změnit, nakonec vznikne něco jiného, než co původně zamýšlel a může to být ještě lepší nebo neskonale horší
Forma: Je o tom spousta příruček – takže uvedu jen několik nejobvyklejších příkladů:
• Autor je vypravěčem a nezaujatým pozorovatelem (Er-forma). Popisuje děj, postrkuje své hrdiny příběhem, popisuje jejich jednání, ale do jejich nitra čtenáři nahlédnout nedá – čtenář musí vše dedukovat z jednání těchto postav – čímž obohacuje příběh o prvek napětí, nutí čtenáře nad psychologií postav přemýšlet.
• Příběh je vyprávěn z pohledu hlavního hrdiny (Ich forma) – zde se čtenář může s hlavním hrdinou ztotožnit.
• Autor může čtenáři vyprávění předkládat z objektivního „nadhledu“, ale současně se zaměří na několik konkrétních postav. Čtenář dostane příležitost je blíže poznat, proniknout do jejich mysli a skrze jejich osudy vše sledovat.
Cílová skupina:
Rovněž by měl každý autor mít jasno v cílové skupině. Měl by vědět nejen, co touží sdělit, ale i komu, protože podle toho volí výrazové prostředky. Jinak bude psát pro předškolní děti, jinak pro mladistvé, jinak pro cynické čtyřicátníky, jinak pro seniory.
Příběh jako kaskáda výjevů:
Při psaní současné literatury je třeba vzít v úvahu, že čtenář je připravený vnímat útvar téměř jako film. Autor popisuje spíše jednotlivé scény (záběry) a tím děj posunuje vřed. Útvar je komplexnější – nestřídají se pasáže popisu a dialogů jako ve starších knihách, ale v dialogu je zakomponován i popis scény a ještě dostane čtenář příležitost nahlédnout do vnitřního světa postavy, když autor – například prostřednictvím proloženého textu - naznačí její myšlenky. Moderní kniha tak připomíná rychlou kaskádu jednotlivých výjevů, které čtenář „hltá“, sotva se stačí nadechnout.
Příklad: ukázka z textu Stopařův průvodce po galaxii (Douglas Adams). Níže citovaná ukázka je z pasáže, kdy úředník stavebního úřadu přesvědčuje Arthura Denta, aby nebránil demolici svého domu. Dent leží v blátivé kaluži před bouracím bagrem (dům se má zbourat kvůli výstavbě dálnice). Arthur se brání tvrzením, že zprávu o bourání se dozvěděl předchozí den. Úředník argumentuje, že oznámení o bourání bylo v souladu se zákonem vyvěšeno na úřední desce radnice. Majitel domu ani úředník ovšem nemají ani potuchy, že planeta Země má být týž samý den zničena flotilou Vogonů kvůli výstavbě mezigalaktické dálnice. Vogoni budou argumentovat oznámením vyvěšeným na úřední desce na Alfa Centauri.
(cit):
„Mel jste právo vznést námitky nebo předložit protinávrhy v patřičné lhůtě.“
„V patřičné lhůtě? opičil se Arthur. „V patřičné lhůtě? Dozvěděl jsem se o tom včera, když ke mně domu přišel nějaký řemeslník. Ptal jsem se ho, jestli přišel umýt okna, a on na to že ne, že přišel zbourat dům. To mi ovšem neřekl rovnou. Nejdřív otřel pár oken a vyinkasoval pět liber. Pak se s tím teprve vytasil.“
„Ale pane Dente, ty plány byly přístupné na místním plánovacím úřadě tri čtvrtě roku.“
„To jo, a jakmile jsem se to dozvěděl, hned jsem se taky na ně šel podívat, včera odpoledne to bylo. Zrovna jste se nenamáhali na ně upozorňovat, co? Jako třeba že byste to někomu řekli, nebo tak něco na ten způsob.“
„Ale ty plány byly vyvěšeny . . .“
„Vyvěšeny? Musel jsem je nakonec jít hledat do sklepa.“
„Tam je oddělení, kde je vyvěšují.“
„S baterkou.“
„Asi byl zrovna výpadek proudu.“
„A schody zřejmě taky vypadly.“
„Podívejte se, našel jste to oznámení nebo ne?“
„Ale jo, našel. Na dne zamčené registračky, a tu vecpali na zrušený záchod a na dveře dali ceduli Pozor, leopard!“
Po nebi přeběhl mrak. Jeho stín padl na Arthura Denta, opřeného o loket ve studeném bahně. Padl na Arthurův dům. (konec citace)
(Ten mrak – to je stín jedné z lodi vogonské demoliční flotily...)
2.2. Pozor na „vatu“
„Vata“ jsou zbytečné kudrlinky, které začínající autor vkládá do textu, protože touží zvěčnti své duchovní pochody, ale nemají přímou souvislost s příběhem. Mohou být dobré, ale je třeba je vyštípat ven (autor je může použít v jiné knize, kterou napíše přímo na míru). Každá použitá drobnost v příběhu by měla mít souvislost s celkem, jinak je zbytečná. V kurzech tvůrčího psaní bývá uváděn příklad „když je v úvodu příběhu zmíněna puška, musí se z ní na konci vystřelit.“
2.3. Vulgarismy – ano, či ne?
Pro vkládání vulgarismů platí obdobné zásady jako pro vkládání pasáží s „erotickým“ obsahem. Nikdy to nesmí být samoúčelné, pokaždé pro to musí mít autor pádný důvod:
· v přímé řeči (bylo by absurdní užít expresivní výraz v pasáži “vypravěče”)
· přibližuje psychologii konkrétní postavy – a musí korespondovat s jejím charakterem
· vždy v citově vypjaté situaci
· užití musí korespondovat s laděním celé knihy, účelem,
· užití nesmí být v rozporu s cílovou skupinou
2.4. „Anglicismy“ v češtině
Ukázka špatného překladu z angličtiny – vedoucí následně k psaní podobných paskvilů i v češtině (ulovená v trnitém houští webu)
Na chvíli sevřu pěst, před zavřením notebook, na čem jsem pracoval, než se ukázala sestra. Vycítí mou podrážděnost, Kylie mi dává nucený úsměv a poplácá mě po ruce. Jsou lepkavé od polevy z koblihy a moje pusa se stáhne do zamračení.
"Jsem si jistý, že to nebude tak zlé." Ale dokonce i potom, co se mě zkouší rozveselit, je snadné vidět, že je pořád rozrušená. Otřu hřbet ruky o vnitřní stranu mé košile a ukážu jí příjemnější pohled, který můžu vytvořit.
"Pamatuješ si to poslední nahrávání, že jo?"
Kylie ztuhne, ale rychle se otřepe. "Slyšela jsem, že dostali pěknou herečku k předstírání spánku s tebou." Její hlas je na tom pronikavém tónu, který používají lidé, aby nalákali své děti k zubaři.
Komentář:
Bylo by snadné konstatovat, že tak strašný text snad ani komentář nepotřebuje, ale uvedeme si nejběžnější chyby, kterých se dopouštějí autoři, kteří používají stejně často angličtinu jako češtinu, a při psaní českého textu nevědomky vkládají do textu anglické „manýry“.
· Nadužívání přivlastňovacích zájmen můj, svůj, tvůj, náš, váš, jeho, její, jejich
· Nadužívání neurčitého zájmena “nejaký” (zatímco v angličtině se “some” používá velmi často, a je to normální, v češtině nikoliv !!!)
· Nadužívání osobních zájmen já, on, ona my, oni ony ona. Čeština má na rozdíl od angličtiny skloňování dle rodů. Když se napíše: “Byla s ním včera”, tak to stačí. Není nutné psát: “Ona s ním včera byla” (pokud nechceme to “ona” opravdu hodně zdůraznit).
