Vyhodnocení PAF 2022 a rozhovory s finalisty
V březnovém tištěném Interkomu číslo 3/2023 vyšel můj článek o výsledcích ankety PAF 2022, který v zájmu větší propagace vítězů a snadnějšího šíření světem virtuálních médií jako mluvčí přeboru (se souhlasem redakce Interkomu) publikuji i zde.
(Elektronická verze Interkomu 3/2023 bude přístupná volně ke stažení přibližně do čtrnácti dnů zde: interkom.vecnost.cz/ . Dále sdělujeme, že na stránkách fandom.cz/ funguje nový rozcestník v pravém horním rohu, odkud se můžete dostat k informacím o PAF paf.fandom.cz/, které budeme dále doplňovat.)
Vyhodnocení PAF 2022 a rozhovory s finalisty
Vyhlašujeme zde výsledky třináctého ročníku ankety PAF (Přebor autorů fantastiky), kde vyzdvihujeme autory, kteří v literárních soutěžích žánrů sci-fi, fantasy a horor získali v uplynulém roce nejvíce ocenění. Anketa PAF existuje od roku 2008, hlavním patronem je Michael Bronec ze Strak na vrbě, statistiku počítá Vladimír Němec. Výsledky a umístění v jednotlivých soutěžích statisticky vyhodnocujeme, s nejúspěšnějšími autory vedeme rozhovory, o které se dělíme se čtenáři Interkomu, a později je sdílíme i na sociálních sítích.
V roce 2022 bylo do ankety PAF zahrnuto celkem 533 povídek z 8 soutěží. Mezi tradiční soutěže řadíme Cenu Karla Čapka (dále jen CKČ), kde každou ze čtyř kategorií vyhodnocujeme zvlášť, soutěže Vidoucí, Daidalos a O stříbřitělesklý halmochron. Mezi zavedené počítáme soutěže O krvavý brk – tři věkové kategorie a Rokle šeré smrti – dvě věkové kategorie. Dále hodnotíme ostatní soutěže jako Sardenské legendy a soutěž Spisonátor. Z tradičních soutěží nám v statistice za rok 2022 chyběli respektovaní Žoldnéři fantazie, které Michael Bronec z důvodu únavy materiálu (sebe) vyhlásil až na letošek.
Do žebříčku finalistů PAF se vloni probojovalo 71 autorů s celkem 91 bodovanými povídkami. Celkově od 2008 v anketě PAF evidujeme 1 600 bodovaných povídek z celkem 11 720 povídek, které za tu dobu poslali do soutěží autoři sledovaných žánrů.
Na nejvyšší příčce žebříčku PAF 2022 stanula Marie Domská s povídkami: Podle protokolu (Vidoucí), Záchranná mise (Sardenské legendy) a Život nad loď (Daidalos). Dodáváme, že Marie vyhrála anketu PAF se slušným náskokem šesti bodů i vloni, a v letech 2020 a 2019 byla shodně čtvrtá.
Druhé místo ankety PAF 2022 patří Martinu Novákovi za povídky: Bazilišek: Obrázky z nejasné budoucnosti (O stříbřitělesklý halmochron), Dobrodružství mladého trosečníka (CKČ krátká povídka), Estrella (Daidalos), Jak Artur zachránil roboty (CKČ novela), Jéžíšku, pomoz mi (CKČ mikropovídka), a Mulo (CKČ povídka).
Třetí místo žebříčku získal Lukáš Kos za povídky: Dobré ráno, admirále (O stříbřitělesklý halmochron), Revoluční prototyp (Sardenské legendy), Streamuj jako o život (Daidalos), Ztráta knihovní jednotky (Vidoucí).
Na čtvrtém místě PAF 2022 se umístil Petr Klepal, na pátém Vlastimil Boháč. Oba pánové jsou známé firmy, úspěšně bodovali v minulých ročnících. Petr byl první za rok 2020, Vlastimil byl druhý v roce 2021.
Všem finalistům srdečně gratulujeme!
Rozhovory s autory
Přebor autorů fantastiky je sice míněn s mírnou nadsázkou, ale přesto vypovídá o míře úsilí, kreativitě a zdravé úpornosti oceněných autorů. Abychom motivovali k účasti v literárních soutěžích i další autory, položili jsme držitelům nejvyšších míst přeboru několik otázek.
Jaké knihy nejraději čteš?
Marie Domská: Pochopitelně fantasy a sci-fi. Momentálně brouzdám po české scéně fantastiky, abych byla v obraze, kdo, jak a o čem píše. Úplně nejvíc jsem nadšená z Rosany Zvelebilové, která má svůj jedinečný styl, který mi prostě sedl. Jinak mám ráda fantasy, nejlépe takové to klasické: meč a magie. A když jsou tam elfové, je to plus navíc.
Martin Novák: To je široká škála. Od hororů, přes sci-fi, až k „vážné“ literatuře. K fantastice jsem se prokousal teprve před pár lety, předtím to byl snad jen Tolkien a Lovecraft. Teď se to snažím dohánět na povídkových sbírkách a antologiích, co vyštrachám po antikvariátech. Jinak jsem vyrůstal na klasicích (díky za povinnou školní literaturu!) a hodně se vracím i k divadelním hrám (kterou si sem tam i napíšu).
Lukáš Kos: Nejraději čtu cynické akční sci-fi/městské fantasy. Tomuto stylu vyprávění vděčím za hodně, neboť z něj primárně čerpám při svém vlastním psaní. Krom toho mám rád knihy od Brandona Sandersona, Miroslava Žambocha či Juraje Červenáka. Rád čtu také detektivky (hlavně drsnou školu) a knihy ze světa Warhammer 40K.
Co tě nejvíce inspiruje?
Marie Domská: obvykle sny. Několik povídek má v sobě střípek něčeho, o čem se mi zdálo. Pak jsou dobrou studnicí nápadů seriály, které sleduji se svým manželem. Vybírá pro mě samozřejmě ze žánru sci-fi nebo mystična (např. Black mirror). Výborní jsou také betačtenáři, kteří skvěle rýpou s otázkami proč a jak, nebo mi posílají odkazy na zajímavé články a podcasty.
Martin Novák: Má žena. Jako člověk i jako kritik. Jak nekompromisně dokáže říct, když napíšu nějakou blbost. A jak moc je na mě pyšná i při tom nejtitěrnějším úspěchu. To je neuvěřitelný hnací motor!
Lukáš Kos: Úspěch. Účastnil jsem se v roce 2022 asi 90% všech literárních soutěží (fantastických i mimožánrových), abych si dokázal, že mám na to stát se spisovatelem. A povedlo se mi publikovat 8 povídek, což mě hodně namotivovalo k tomu, abych udělal krok vpřed a začal svědomitě pracovat na delších útvarech.
Prošel/prošla jsi nějakými kurzy tvůrčího psaní nebo jsi samouk? Máš s nimi pozitivní zkušenosti, nebo se spíše kloníš k názoru, že k úspěšnému psaní postačí talent, fantazie a vytrvalost?
Marie Domská: V poslední době, kdy jsem začala sklízet úspěchy v literárních soutěžích, ale přesto se mi nedařilo uchytit se v nakladatelství, jsem se dost ptala, jestli talent a vytrvalost stačí. Tehdy jsem se přihlásila do kurzů k Veronice Matysové. Potřebovala jsem zjistit, jestli někde v mých románech není zádrhel, o kterém nevím. Ty kurzy byly úžasné a určitě mi hodně daly. Spoustu věcí jsem dělala intuitivně a od Veroniky jsem dostala takové to ucelení, nadhled, zdůvodnění, proč to nebo ono dělat. Navíc spoustu tipů, co přidat. Román Sivá krev, který vyjde v červnu v nakladatelství Host, žádné zásahy nepotřeboval. Ale sci-fi z univerza Kchrat, jehož první díl chystám k vydání na podzim, jsem hodně vylepšila.
Martin Novák: Samouk. Hodně mi pomohla Kingova kniha O psaní a cyklus přednášek Brandona Sandersona, který je volně dostupný na YouTube. Oba zdroje mi přijdou geniální (obzvlášť pro začínajícího autora) – jeden učí formální stránce (stručnost jazyka, jasnost vyjadřování, redukce slov…), druhý se zaměřuje na obsah (struktura děje, poutavost, budování světa a charakterů…). Myslím, že talent je výhoda, ale pokud se člověk neučí od druhých, je odsouzen opakovat jejich chyby.
Lukáš Kos: Absolvoval jsem v roce 2021 kurz „Seď doma a piš“ pořádaný Městskou knihovnou v Praze a organizovaný Mílou Lincem. Tento kurz mě velice posunul a nasměroval správným směrem, takže jsem mu vděčný za hodně. Navíc jsem díky němu poznal řadu dalších talentovaných autorů a autorek, s nimiž si děláme vzájemně betačtenáře, a o nichž brzy více uslyšíme. V roce 2022 jsem absolvoval kurz „Jak napsat povídku do literární soutěže“ pořádaný Literární Alchymií a organizovaný Katkou Kalivodovou Foltánkovou. Tento kurz je více směřován na začátečníky, takže mi dal už jen pár drobností, ale i tak jej mohu s klidem na srdci doporučit. Kdybych byl na začátku své literární výpravy, posunul by mě hodně dopředu. S kurzy mám tedy pozitivní zkušenost. Samozřejmě, k úspěchu v psaní postačí talent, fantazie a vytrvalost (ta především), ale díky těmto kurzům nemusí člověk objevovat znovu kolo.
Někteří autoři preferují konkrétní žánry, jiní škatulkování odmítají. Jak jsi na tom Ty? Je nějaký literární žánr, který pokládáš za výzvu?
Marie Domská: Určitě horor. Trochu jsem zkoušela něco hororového napsat. Bohužel pro jednoho betačtenáře to bylo až moc, zatímco jiný to považoval za slabý čajíček. Nevím, jestli bude příležitost zkusit to znovu. Ve sci-fi se mi líbí, a ještě nějakou dobu u něj zůstanu. Potom mám v plánu pár fantasy kousků. Nicméně během psaní zmíněného Kchrata se lehce otírám o detektivku, jindy o sociální problémy, nestraním se ani romantiky. Vlastně mi vyhovuje, že občas tam mohu vsunout kousek od všeho. Jediné, do čeho bych se nikdy nepustila, jsou historické žánry. Studium faktů bych nezvládla.
Martin Novák: Určitě se nepovažuju za žánrového autora. Pořád se hledám a ještě dlouho hledat budu. Rád experimentuju a obecně jsem pro překračování hranic – ale to až potom, co autor žánr ovládne. Jinak by se za experimentální dala považovat každá amatérská tvorba. A co je pro mě výzva? Nejspíš hard sci-fi – příběh poutavý, čtivý, zároveň plný faktů a akurátních problémů našeho současného chápání universa (vše se totiž nedá schovat za „abraka-kvanta“). To vyžaduje skutečného génia!
Lukáš Kos: Osobně preferuji psaní cynických akčních fantasy/sci-fi ala Kulhánek/Kotleta/Kopřiva. Ale tak tomu chtěl osud, když mi dal příjmení začínající na „K“. Nicméně jsem schopný psát i jiné žánry - publikoval jsem humoresku, western, detektivku či horor. Kdybych se měl pitchnout a zaškatulkovat, napsal bych o sobě: „Ten, co píše svižné akční fantasy.“ Výzva je pro mě epická fantasy. Teď nedávno jsem ji zkoušel a dala mi asi nejvíc zabrat.
Která z oceněných povídek Ti dala nejvíce zabrat, a proč?
Marie Domská: Pravděpodobně Záchranná mise. Sardenské legendy totiž mají rozsahové omezení. Tam, kde jsem měla skončit jsem se teprve rozjížděla. Mám ráda, když je v povídce život. Nejprve jsem se na to vykašlala s tím, že povídku pošlu do CKČ. Pak jsem se ale týden před termínem rozhodla, že zkusím 7tisíc znaků vymazat. Bylo to peklo. Tolik krásných vět muselo pryč! Šla jsem až na dřeň a povídka mi přijde strohá. Proto mě moc potěšilo, když uspěla.
Martin Novák: Jednoznačně Mulo. A myslím, že mi ještě zabrat dá! Vznikla úmorným přepisováním jedné povídky z dob, kdy jsem o psaní nevěděl zhola nic. A když se na ni dívám zpětně, ten výsledek mi přijde kostrbatý. Takže mě její umístění upřímně překvapilo. A protože ji mám rád, určitě se k ní ještě vrátím. Člověk se pořád učí…
Lukáš Kos: Z oceněných povídek mi dala nejvíce zabrat Ztráta knihovní jednotky. Tam jsem musel třikrát přepisovat konec, abych s ním byl dostatečně spokojený. Přepisování je každopádně mou nejneoblíbenější částí tvůrčího procesu. Snažím se, aby mé povídky byly co možná nejlepší na první dobrou, ale tady jsem se k textu musel vícekrát vracet, takže jsem dost skřípal zubama. Ale musí to být, aby bylo dílo tak dobré, jak jen to jde.
Co píšeš právě teď? (Klidně se chlub, propaguj)
Marie Domská: Momentálně trochu relaxuji. V roce 2022 jsem napsala 2 romány a novelu, plus 3 povídky mimo hlavní dějovou linku Kchrata. Ještě nikdy jsem toho za rok nenapsala tolik, takže jsem trochu kreativně vyčerpaná. Mám rozepsaný 6. díl Kchrata, ale netlačím na to. Pomalu opravuji 2. díl, který by třeba mohl vyjít za rok. Jinak si naplno užívám přípravy k vydání Sivé krve. Celý ten proces je pro mě nový a vzrušující.
Martin Novák: Momentálně jsem úspěšně překonal každoroční tvůrčí krizi spojenou s obdobím Vánoc (nejsem fanda) a zahlcením skutečně kvalitními knihami (ach, vždyť já vůbec neumím psát!) – teď jsem se vrhl na soubor povídek, které bych letos opět rád poslal do zavedených soutěží. A taky dělám na novele. A taky na divadelní hře, kterou by na konci jarního semestru mělo uvést Filosofické divadlo při Masarykově univerzitě (přijďte se mrknout!). Tak… snad to všechno klapne! Další tvůrčí krize je ostatně ještě rok daleko.
Lukáš Kos: Právě teď píšu román ze světa povídky „Revoluční prototyp“. Čtenáři se opět setkají s Kleinem a Marobem a zažijí jejich nové dobrodružství. Pokud čtenáři povídku nečetli (je volně k přečtení na Sardenu), popsal bych svět, ve kterém se děj odehrává, asi takto: fantasy inspirované počátkem 20. století, kombinující Kulhánkovskou akci s duchem filmu Adéla ještě nevečeřela a špionážním thrillerem. Snad mi budou Múzy nakloněny a práci na tomto textu dokončím co nejdříve.
Děkujeme nejúspěšnějším finalistům PAF 2022 za jejich odpovědi a doufáme, že inspirovali ostatní autory.
Miroslava Dvořáková
Dopady bájné trilokace v PAF:
aneb co se může přihodit, když se tentýž autor pod různá díla podepíše různě
psáno pro Interkom 4/2023
Víte, co je to bilokace? Jedná se o nadpřirozenou schopnost vyskytovat se v jeden okamžik na dvou místech současně. V církvi je bilokace řazená mezi zázraky a může být jedním z podkladů pro svatořečení osoby, jejíž přítomnost v různých lokalitách v témže časovém intervalu byla takto detekována. Typickým představitelem bilokace bohatě zaznamenaný v novodobé církevní literatuře je římskokatolický kněz sv. Pio z Pietrelciny (1887-1968), a lze se o něm dočíst v on-line přístupných textech – např. „Některé neobvyklé mystické jevy v životě sv. Pia z Pietrelciny“. Ovšem zmínky o bilokaci evidujeme i v našem domácím prostředí, kupříkladu u sv. Vojtěcha (955-997) a lze se o nich dozvědět v článku „Legenda o zázračné bilokaci Svatého Vojtěcha“ od Václava Ryneše, který je součástí sborníku, vydaného k Vojtěchově miléniu (Praha: Zvon, 1997 s. 88-106.)
V běžném společenském prostředí vnímáme bilokaci jako paranormální fenomén, který nelze vysvětlit prostřednictvím současných exaktních vědeckých paradigmat. Zajímavě s uvedením četných příkladů z historie tento fenomén líčí například rakouský spisovatel a záhadolog Viktor Farkas (1945-2011) v knihách Zázračné skutečnosti (Praha: Knižní klub, 1997 s. 119 – 121.) a Skryté skutečnosti (Praha: Knižní klub, 1994, s.285 – 289.)
Tímto čtenářům Interkomu s potěšením oznamujeme, že v naší fantazácké komunitě jsme počátkem tohoto roku zaznamenali nejen fenomén „obyčejné“ bilokace, ale dokonce trilokace! Došlo k tomu krátce poté, co jsme dali do tisku článek s názvem „Vyhodnocení PAF 2022 a rozhovory s autory“, který vyšel v březnovém čísle. Anketu PAF (Přebor autorů fantastiky) organizujeme spolu s nakladatelem Michaelem Broncem a spisovatelem Vladimírem Němcem od roku 2011. Vždycky koncem roku obdrží Vladimír podklady, které mu pošlou organizátoři literárních soutěží, statisticky je zpracuje v hodně vrstevnatém excelovém souboru, načež já na to téma napíšu článek, doplněný o rozhovory s nejvýše umístěnými autory, který potom, co vyjde (většinou v předjaří) v Interkomu, ještě různě sdílíme po všech možných sítích. Tentýž kolotoč jsme absolvovali i letos. Jenomže teprve když jsem výsledný článek a rozhovory s finalisty odeslala Zdeňkovi Rampasovi do tisku, a současně poté, co Vladimír poslal Pavlovi Mikuláštíkovi výčet finalistů, a ten je pověsil na web Fandomu, vyšlo najevo, že v našich podkladech zřejmě existuje tatáž osoba pod třemi různými identitami, což se ve statistickém excelovém vyhodnocení projevilo jako díla tří odlišných autorek.
V soutěži Daidalos v roce 2022 vyhrála povídka „Lisa, má láska“, kterou napsala Marie Pospíšilová. V soutěži O krvavý brk 2022 byla na pátém místě povídka „Můj miláček Lisa“, kterou napsala Madla Pospíšilová. A konečně v soutěži O stříbřitělesklý halmochron v roce 2022 získala za povídku „Pro matku“ třetí místo jistá Madla Pospíšilová Karasová.
Po martýriu opatrného ověřování jsme se zhrozili, protože z původního osmého místa žebříčku PAF 2022 se nám autorka (Madla Pospíšilová Karasová) po sečtení všech jejích identit (Marie – Madla – Pospíšilová Karasová) vyhoupla na místo druhé.
Zpočátku jsme vůbec nevěděli, jak se k tomu postavit. Ačkoliv jsme (všichni tři – a každý zvlášť) vyhodnocení v excelových souborech poctivě kontrolovali, možnost, že tři odlišná jména mohou náležet jedné osobě, jsme nepředpokládali.
A na webu Fandomu už v té době (tedy v době našeho prozření) visel ten původní výčet, a já už měla za sebou všechnu tu korespondenci s trojicí finalistů, atd. atd. Kdybych neměla zpětnou vazbu, a kdybych nevěděla, že se autoři po těch datech na Fandomu intenzivně pídí a různě to oslavují, souhlasila bych s okamžitou výměnou žebříčku na webu a stejně tak s okamžitou předělávkou článku (pokud by to ještě bylo možné). Jenže prostou výměnou bez náležitého vysvětlení bych tím vystavila nezaslouženému trapasu jak původně vyzpovídané autory, kteří už se s odkazem na vyvěšený žebříček stačili pochlubit kamarádům, tak nás organizátory. Jak už to chodí, lidi většinou nezajímá zdůvodnění, ale konečný výsledek, a ten by jednoznačně hlásal, že vyhodnocení bylo uděláno chybně. Protože jsme nechtěli, aby naše anketa ztratila kredit do budoucna, rozhodli jsme se tuto záležitost s trojnásobnou paní Pospíšilovou Karasovou vyřešit speciálně, a sice prostřednictvím tohoto článku.
To znamená, že respektujeme jak původní žebříček, v kterém figuruje trojice finalistů v Pořadí: 1. Marie Domská, 2. Martin Novák, 3. Lukáš Kos, tak i žebříček po sloučení tří identit paní Madly Pospíšilové Karasové v pořadí: 1. Marie Domská, 2. Madla Pospíšilová Karasová, 3. Martin Novák. Obě vyhodnocení jsou správně, jen každé platí v jiném časovém období. Tak.
Na závěr vám s radostí představuji onu bájnou paní Madlu Pospíšilovou Karasovou. Autorka je vystudovaná bohemistka, učitelka češtiny a externí redaktorka, narodila se v Šumperku, s manželem a syny žije v Uničově. Kromě pestré povídkové tvorby už vydala tiskem dvě knihy: „Kronika rodu Příšeráků“ popisující s černým humorem a ironií první léta manželství a sžívání se s mateřskou rolí (Epocha, 2020) a hororovou novelu odehrávající se v prostředí křesťanských kanadských sirotčinců „V pekle jsme všichni Hébert“ (Golden Dog, 2023).
Stejně jako ostatním finalistům jsme i Madle položili několik otázek
MD: Jaké knihy nejraději čteš?
Madla: Můj čtenářský rozsah je poměrně rozsochatý J Poslední roky čtu převážně tuzemské autory a kolikrát mi až spadne bradička, jak výborné a kvalitní (ne-li lepší, v porovnání s literaturou překladovou) máme v tom malém českém literárním rybníčku autory. Miluju českou akční sci-fi školu reprezentovanou triádou KKK (zas ty trojky!), ráda se bojím o osud lidstva v postapokalyptických či dystopických románech (taková série Měst od Kristýny Sněgoňové prostě vždycky zůstane mou srdcovkou), ale nepohrdnu i dobrou duchařinou či detektivkou (obé krásně ve své tvorbě spojuje třeba Veronika Fiedlerová). Zvláštní místečko v mém srdci však zaujímají horory. Mám nesmírně ráda ten pocit mrazení v zátylku, rychle tlukoucího srdce, které mi bohatý a překypující hororový žánr nabízí. Mám doma téměř všechny knihy z produkce nakladatelství Golden Dog, protože Martin Štefko se mi prostě umí skvěle trefit do čtenářského vkusu. Horor nejsou jen krváky, monstra a obludy, ale i silné lidské příběhy, které nepotřebují žádný zásah nadpřirozena. Mám pocit, že témata těsně spjatá s temnou fantastikou jsou u nás ještě pořád tak trochu v pozici otloukánka oproti všem těm fantasy či sci-fi příběhům. A to je hrozná škoda, protože hororový žánr (i ten český) toho má opravdu dost co nabídnout.
MD: Co tě nejvíce inspiruje?
Madla: Život. Všechno. Vidím odpadek na kanále, dětskou botu uprostřed silnice, odraz něčí tváře ve skle, útržek zaslechnutého rozhovoru a v hlavě se mi začnou rozebíhat pavučiny, z nichž mé podvědomí vzápětí uplete příběh. A ten mě pak tlačí v hlavě tak dlouho, dokud ho nepřenesu na papír či spíše na monitor počítače. Mnohdy mě inspirují i sny, takže se čas od času stane, že se uprostřed noci probudím a běžím do obýváku, abych si tam do svého černého zápisníčku napsala kostru nějakého příběhu. Ani to však někdy nestačí a tak mě někdy děti naleznou, jak v šest ráno, s kruhy pod očima, za něž by se schovala celá pražská filharmonie, klápu do počítače příběh, který mi prostě nedal spát. Svůj zápisník nápadů mám už téměř z poloviny popsaný a potřebovala bych tak tři životy na to, abych měla čas to všechno rozepsat a zpracovat.
MD: Prošla jsi kurzy tvůrčího psaní? Máš s nimi pozitivní zkušenosti, nebo se spíše kloníš k názoru, že k úspěšnému psaní postačí talent, fantazie a vytrvalost?
Madla: Během prvního ročníku bohemistiky jsem si v rámci studia zapsala i seminář tvůrčího psaní, který vedl úžasný pan profesor Zbyněk Fišer. Nebyl to úplně klasický kurz tvůrčího psaní, ale strašně moc mi toho dal a bavil mě a z metod pana profesora se snažím čerpat i při výuce slohu svých studentů. Ale myslím si, že sebelepší kurz tvůrčího psaní prostě nenahradí talent, fantazii a vytrvalost. Je důležité se nevzdávat, hodně, hodně číst a psát. A najít si správné beta čtenáře buď mezi autory daného žánru, nebo mezi čtenáři, kteří mají opravdu načteno a jsou schopni poradit s tím, co v textu funguje či nefunguje. Chvála je sice hezká, ale pro mě je osobně je hnacím motorem hlavně konstruktivní kritika, proto se vždycky sadomasochisticky tetelím, když jsou na mě mí beta čtenáři zlí. Jen díky jim se mohu ve psaní posouvat dál.
MD: Někteří autoři preferují konkrétní žánry, jiní škatulkování odmítají. Jak jsi na tom Ty? Je nějaký literární žánr, který pokládáš za výzvu?
Madla: Musím se přiznat, že v tomto ohledu jsem strašlivě promiskuitní. Mám ráda humor, hlavně ten černočerný a ironii a sarkasmus jsem zřejmě sála spolu s mateřským mlékem, proto na facebookových Zápiscích zhrzené spisovatelky často píšu o strastech a slastech rodičovství nebo o předem prohraném boji při snaze naučit pubertální výrostky literaturu a češtinu. Jenže v ten samý den jsem schopna napsat tak děsivou a nechutnou povídku, že ji pod hrozbou rozvodu odmítne můj manžel vůbec dočíst. Strašně mě baví střídat žánry a tak po dopsání něčeho těžšího a temnějšího často odskakuji do úplně odlišných žánrů.
Ale opravdovou výzvou by pro mě asi bylo military sci-fi. Jsem totiž technický a počítačový analfabet, a i když mě baví dělat si rešerše na témata, která mě aktuálně zaujmou, do tohoto žánru se ale asi nikdy nepustím. I když nikdy neříkej nikdy…
Občas mě láká napsat nějakou neobvyklou fantasy, strašně ráda míchám a splétám různé žánry a pár nápadů už mám, tak třeba v jednom z dalších životů…
MD: Která z oceněných povídek Ti dala nejvíce zabrat, a proč?
Madla: Bude znít moc samožersky, když řeknu, že žádná? Že mě strašně bavilo je psát a užívala jsem si každé slovo? Ale když se nad tím tak zamyslím, tak mi dala asi nejvíc zabrat povídka Pro matku, která je součástí románu a já ji tak osekávala až na dřeň a přitom jsem se do ní snažila i harmonicky zapojit téma cestování časem. Teprve loni jsem se do soutěží poprvé pořádně obula a tak mě ty úspěchy strašně potěšily. Ale zase bych to nebyla já, abych to sobě (a ostatním) pořádně nezkomplikovala. Takže tu místopřísežně prohlašuji, že se na další soutěže už vykváknu a nechám je mladším a dravějším.
MD: Co píšeš právě teď? (Klidně se chlub, propaguj)
Madla: Strašnou radost mám z novely V pekle jsme všichni Hébert, která nyní v únoru (2023) vyšla jako osmá kniha z edice Zrnka temnoty. Tyhle pidi knížečky v rozsahu do 140 stran vydává Martin Štefko v nakladatelství Golden Dog a jsou opravdu úžasnou přehlídkou rozmanitosti a hloubky hororového žánru. Nejen, že se v nich střídají tuzemští autoři s těmi zahraničními, ale zatím bylo každé Zrnko žánrově zcela jiné. Zpracování mé novely je založené na autentických vzpomínkách chovanců kanadských křesťanských sirotčinců, které tam fungovaly za éry vlády premiéra Maurice Duplessise v letech 1948 až 1959. Je to opravdu hodně silné a bolestné téma a já jsem moc ráda, že si u čtenářů zatím velice dobře vede. Myslím, že je důležité se v literatuře věnovat i bolestných kapitolám historie.
Jinak psacích plánů mám strašně moc, chystám se pořádně přepracovat pár povídek a ještě rozpracovávám výše zmíněný pohádkový příběh pro předškolní a mladší školní děti. A v úmyslu mám konečně dokončit ten svůj velký dystopický román… Ale to už je hudba budoucnosti.
MD: Děkuji za rozhovor
Na závěr ještě jednou gratulujeme všem finalistům PAF 2022: Marii Domské, Martinovi Novákovi, Lukáši Kosovi, a v neposlední řadě i Madle Pospíšilové Karasové. Rovněž tímto žádáme všechny stávající i budoucí autory, kteří plánují účast ve více literárních soutěžích během téhož roku, aby si ujednotili autorskou identitu, jinak se vystavují riziku, že budou v našem statistickém přehledu vyhodnoceny jako různé osoby.
Miroslava Dvořáková (mluvčí PAF)
