Výsledky PAF (Přebor autorů fantastiky) 2018 a rozhovory s vítězi na Interkomu

27.02.2019 10:58

V prvním čísle letošního Interkomu (starší čísla najdete zde:https://interkom.vecnost.cz/: ) je mimo jiné článek o výsledcích PAF 2018 (Přebor autorů fantastiky PAF 2018). Součástí jsou rozhovory s vítězi, ve kterých na mé všetečné otázky odpovídali: Irena Moravcová, Petr Klepal a Kristýna Sněgoňová.

 

Přepis článku z Interkomu zde: 

Přebor autorů fantastiky 2018

 

Vyhodnocení PAF 2018

Na letošním Fénixconu v Brně byly vyhlášeny výsledky devátého ročníku Přeboru autorů fantastiky (PAF 2018), ve kterém se hodnotí četnost úspěšného umístění v literárních soutěžích. V roce  2018 v jedenácti soutěžích o umístění bojovalo 512 povídek. Do hodnocení PAF bylo zahrnuto 91 povídek od 67 autorů.

Do PAF 2018 byly statisticky zpracovány výsledky z těchto soutěží: Cena Karla Čapka (dále jen CKČ) - kategorie novela, CKČ - povídka, CKČ - krátká povídka, CKČ - mikropovídka, Daidalos, Žoldnéři fantazie, O stříbřitělesklý halmochron (dále jen Halmochron), Vidoucí,  Zpívající věže, Prázdninová soutěž Triumvirátu, O zlatou zebru.

V letošním vyhodnocení se prvního místa zmocnila Irena Moravcová (Arenga), která bodovala 2 x v CKČ a jednou v Žoldnéřích. Druhé místo získal Petr Klepal, (v roce 2015 se v PAF umístil jako třetí), který bodoval 1 x v soutěži Vidoucí, 1 x v soutěži Halmochron. Třetí místo vysoutěžila Kristýna Sněgoňová (v roce 2014 v PAF první, 2015 v PAF druhá, 2016 třetí), s umístěním 2 x v CKČ, 1 x v soutěži Vidoucí. Pěknou bramborovou medaili za čtvrté místo obdržela Věra Mertlíková (v letech 2015 a 2016 v PAF jako první). O neméně příjemné páté a šesté místo se dělí Radmila Tomšů (vloni v PAF první) s Radovanem Kolbabou.

Úspěšným přeborníkům srdečně gratulujeme.

Historie PAF:

Přebor autorů fantastiky spatřil světlo světa v roce 2008 a byl inspirován Michaelem Broncem, který tím chtěl upozornit veřejnost na nejúspěšnější autory. Za deset let prošlo sledovanými soutěžemi celkem 8886 povídek, z nichž 1211 povídek od 434 autorů bylo zahrnuto do vyhodnocení PAF Statistiku s nevšedním nasazením rok za rokem zpracovával Vladimír Němec.

Prezentace vítězů PAF 2018

Irena Moravcová (Arenga) – První místo v PAF 2018

Irena vystudovala historii a archivnictví, s manželem a třemi potomky žije ve Slezsku. Fandové fantastiky ji už mohli poznat z článků o tvůrčím psaní anebo o gramatice, kterými přispívá na webové stránky o tvůrčím psaní Triumvirat.cz.  Doposud Ireně vyšly tyto povídky: Cizinec (sborník Mlok 2017), Konference v Opavě, mikropovídka Trable s obuví (sborník Mlok 2018), Les (sborník Kočas 2016). Logopedické karamelky (antologie Dnes nezaprší, 2018); na vydání čeká povídka Knižní trh, za niž získala roku 2016 titul Lady Řádu fantasy, a Na letním bytě, s níž získala druhé místo v letošních Žoldnéřích. O tom, co je to Čajový cyklus, co znamená přezdívka Arenga, a o dalších zajímavostech z autorské činnosti se mohou čtenáři dozvědět z Ireniných webových stránek „Skryté světy“.

Petr Klepal – druhé místo v PAF 2018

Petr žije s rodinou ve východních Čechách, zajímá se o sci-fi, komiksy, letectví a kosmonautiku. Ve sbírce Čas šelmy (Nová vlna, 2015) mu vyšla povídka Přízraky v pustinách, a v letošní Pevnosti povídka Soumrak. Petr Klepal není v přeboru PAF žádným nováčkem, protože v roce 2015 zaujal třetí místo.  Když jsem se na Petra obrátila s dotazem, zdali bude svolný odpovědět na několik otázek ohledně psaní, odpověděl: „Sice se spíš snažím řídit takovým tím ‚moc to neokecávej a radši ukaž, co umíš‘, ale vynasnažím se.“

Kristýna Sněgoňová  - třetí místo v PAF 2018

Kristýna žije v Brně. Je čtyřnásobnou nositelkou titulu Lady Řádu fantasy a dvojnásobnou Nositelkou meče, vítězkou literární soutěže Vidoucí i Ceny Karla Čapka v kategorii novela, a je držitelkou Mloka 2014. Není tedy divu, že v PAF úspěšně boduje posledních několik let. V Žoldnéřích fantazie se o Kristýně píše, že má ráda kolektory, větrné elektrárny, vzducholodě a staré počítačové hry. Její první samostatná kniha Krev pro rusalku vyšla právě letos (Epocha, 2018), a byla pokřtěna právě na Fénixconu.

 

Rozhovory s vítězi PAF 2018

Přebor autorů fantastiky je sice míněn s mírnou nadsázkou, ale přesto vypovídá o míře úsilí, kreativitě a zdravé úpornosti oceněných autorů. Abychom motivovali k účasti v literárních soutěžích i další autory, položili jsme držitelům prvních tří míst přeboru několik otázek.

MD: Která z tvých oceněných povídek tě při psaní nejvíce bavila a proč?

Irena: Bavily mě všechny a každá trochu jinak. Trable s obuví pro mne byla asi nejzábavnější z hlediska humoru (jen doufám, že to nejsou takové ty vtipy, kterým se směji pouze já…). Konference v Opavě je text, který od prvotního nápadu do dopsání první verze dělilo asi 40 hodin, takže bylo velmi uspokojivé, že to jde jak po másle a všechno se to hezky sesazuje k sobě. Bavilo mne na tom také to, že se celý děj odehrává na skutečných místech, která dobře znám – čímž je pro mne ta povídka stále tak trochu živá. Na letním bytě pak patří do onoho výše zmíněného Čajového cyklu a kdybych měla říct, co mě na ní bavilo nejvíc, tak je to práce s postavami. Ráda objevuji, jaké ty postavy vlastně jsou, a baví mne, když pak vidím, že to všechno logicky zapadá do nějakého celku.

Petr: To nedokážu říct, protože jsem každou jel naplno a vyřádil se na ní jako kocour v akváriu. Ostatně, to platí pro každou povídku, kterou jsem napsal. Že se dobře umístila, je třešnička na dortu (jakože se nad ní pobavil ještě i někdo jiný než autor sám), která mi udělala nesmírnou radost.

Kristýna: Abych byla upřímná, letošní rok byl tak chaotický, že si skoro nevzpomínám, za jakých okolností povídky vznikaly. Procházím zemí zapomnění skončila v soutěži Vidoucí druhá. Je to sice čistokrevná fantasy (a to moc často nečtu ani nepíšu), ale má jeden z těch „tohle přece není happy“ happy endů, které mě moc baví.

 

MD: Je jasné, že pro psaní jsou zapotřebí fantazie a vytrvalost. Ale existuje ještě něco, co nutně potřebuješ při psaní právě ty? (např. děti v hlubokém limbu, specifické hudební podbarvení, trvalý přísun kafe a čokolády)

Irena: Jak překvapivé, je to čas, který je v rodině se třemi ještě relativně malými dětmi občas nedostatkovou komoditou. Naštěstí mám velmi chápavého a stejně zaměřeného manžela. Takže ano, píšu zpravidla, když děti spí, protože domácí práce počkají a děti by měly vidět, že se to nedělá „samo“. Celkem dobře na mě působí určitý drobný tlak, příliš velký stres ve mně ale kreativitu spíš zabíjí. Hudba posledních několik let ne, vyhovuje mi, když je ticho, kávou a čokoládou nikdy nepohrdnu. Vzhledem k tomu, že času není nazbyt, snažím se psát tam, kde to prostě jde. Letošní podzim jsem toho ne úplně málo napsala opřená o kočárek, zatímco naše batole zaujatě sledovalo life reality show „vlaky na nádraží“ případně neméně oblíbený seriál „bagry na stavbě“. Hluk tohoto typu dokážu odfiltrovat a dokonce zvládám průběžně komentovat, co právě odjíždí či přijíždí. Akorát při tom vypadám jako matka, která na mobilu neustále sjíždí sociální sítě…

Petr: Já jedu na litry kafe a symfonic metal do uší.

Kristýna: Děti v hlubokém limbu. Hmm… To by bylo hezké.

 

MD:Jako autor jsi spíše konstruktér, nebo dobrodruh? (Konstruktér má předem promyšlenou strukturu děje a závěr, zatímco dobrodruh píše v náhlém hnutí mysli a nikdy neví, co bude na dalších šesti stránkách).   

Irena: Jednoznačně dobrodruh, i když možná bych to nazvala spíš objevitel. Konstruktérskou činnost a plánování ovšem provozuji také. Vzhledem k tomu, jak se mi někdy příběhy prolínají a některé postavy mi přecházejí z příběhu do příběhu, je to i holá nutnost. Nicméně když začnu psát příběh, občas vím dopředu jen to, odkud kam se chci dostat, ale netuším, kudy přesně ta cesta povede – a nakonec to někdy bývá trochu jinak, než jsem si původně myslela. Anebo mám nějakou výchozí situaci a příběh sám se mi pak vyvíjí pod rukama. Někdy je to kombinace obojího. Právě ono postupné odkrývání příběhů je to, co mě na psaní baví asi nejvíc.

Petr: Hm, tak to asi konstruktér dobrodruh. Protože si to všechno dopředu promyslím, až do samotného závěru, a pak to klidně udělám úplně jinak. Někdy se během psaní objeví nový nebo lepší motiv, přikoření se zápletka či se příběh sám někam vyvine a bylo by škoda to nebrat na zřetel. Pak to třeba taky hodí docela slušný kotrmelec nebo zvrat; zatím asi největší se mi kdysi podařil v povídce Hraničáři ve Vidoucím. Nebo z toho vyskočí závěr nečekaný i pro mě samotného – Orbital z letošního Halmíku. U Soumraku jsem se zase držel v lajně a spíš skládal puzzle, aby byl každý dílek správně na svém místě. Matrice ze Zebry, to zase byl takový sešup, třeba jako lyžařský sjezd, frčí to a hlavně se nějak vejít do těch velkých, ale najednou nějak těsných bran, které určují trať.

Kristýna: Neví, co bude na dalších šesti stránkách? Já často nevím, co bude na dalších šesti řádcích. Momentálně se snažím konstruovat, protože romány jsou, co se detailů a smysluplnosti příběhové linky týče, výrazně náročnější než povídky, a je to pro mě boj.

 

MD: Jaká kniha z těch, které jsi v poslední době přečetl(a), tě nejvíce zvedla ze židle?

Irena: Tak nevím, jestli to mám brát v pozitivním nebo negativním smyslu… V tom negativním v poslední době naštěstí nic. Z toho, co jsem četla v poslední době, mohu doporučit Padesát odstínů tymiánu od Zdenky Pšeničkové (vydaly Straky na vrbě a knihu jsem dostala jako cenu za vítězství v CKČ). Dost dobře jsem se pobavila a malou kuriozitou je, že zatímco jsem knihu měla rozečtenou, ulovila ji naše jedenáctiletá dcera a nadšeně ji dočetla dřív než já. Je to docela super, když děti začnou číst „vaše“ knížky. A taky naopak, když vás děti přivedou ke knížkám, které byste jinak nejspíš minuli. Takhle jsem se dostala k sérii Veroniky Válkové o Báře a kouzelném atlasu, z níž jsem nadšená čtyřikrát: jako historik, rodič, čtenář a člověk, co sám píše. Momentálně mám skoro dočtené Vznik ČSR 1918. Velezrada se trestá. Stejně jako ostatní knihy z téhle série je to perfektní.

 

Petr: Spíš mě pořádně mrazilo nad knihou Světlany Alexijevičové „Doba z druhé ruky“.

Kristýna: V dobrém slova smyslu? Trpím nedostatkem času a volno na čtení mám prakticky jen v noci, proto se knihy snažím vybírat extra pečlivě. K Projektu Kronos Pavla Bareše jsem se dostala vlastně náhodou, ale nadchl mě po prvních pár stranách. Nelitovala jsem jediné minuty čtení (a to už něco znamená, když člověk čte ve dvě hodiny ráno) a těším se na jaro, kdy má vyjít druhý díl.

 

MD: Je něco, co bys chtěl(a) vzkázat či doporučit čtenářům nebo začínajícím autorům? (Klidně se chlub a propaguj!)

Irena: Začínajícím autorům bych chtěla doporučit, aby se těch soutěží nebáli a zároveň je nebrali nějak fatálně vážně. Protože to, že nějaký jejich text neuspěje, neznamená, že příště to nemůže dopadnout o mnoho lépe. A čtenářům bych chtěla vzkázat, že pokud se jim něco líbilo a mají možnost to autorovi říct, ať už reálně nebo virtuálně, aby se neostýchali to udělat. To je totiž takový ten „autorský kokain“, z kterého člověk žije klidně i několik týdnů a který mu pomáhá překonávat psací krize. Alespoň u mne to tak funguje.

Petr: Kdybych měl propagovat, tak literární soutěže. Je to ohromný svět postavený na hromadě zapálené práce spousty skvělých, do sajfka, fantasy nebo hororu nadšených lidí, neomezující se pouze na soutěže samotné, ale i množství doprovodných aktivit. Myslím, že je super moci se toho účastnit a klobouček všem, díky kterým tohle všechno běží, protože Sajfko, to není jen životní styl, ale rovnou víra. A kdyby se mi dařilo psát tak, aby se nad povídkami pobavili i čtenáři, tak by to byla paráda. No, a abych nezapomněl, všem vše nejlepší do Nového roku a ať se daří (konkurenci nevyjímaje J ).

Kristýna: Čtěte. Cokoliv vás baví, inspiruje, pomáhá, hlavně čtěte. Pro autory to platí dvojnásob.

 

 

Děkuji za rozhovor, a do dalšího období přeji hodně skvělých nápadů a čtenářské odezvy.

Za realizační tým PAF: Mirka Dvořáková

Prosinec 2018 – leden 2019

 

 

 

 

Tento příspěvek jsem sem zařadila hlavně proto, že jsem si už několikrát ověřila, že Interkom znají hlavně dinosauři, zatímco mladší generace čtenářů a autorů o něm ještě neslyšely. 

Dodávám tedy to, co jsem se o Interkomu za těch pár let, dozvěděla (přestože se jinak pohybuju mimo epicentrum fantazáckého dění): Interkom je tištěný bulletin, který jednou za měsíc jako informační servis fandomu vydává Zdeněk Rampas. Rozesílá ho předplatitelům (a pokud vím, tak ještě jednou za rok i vítězům CKČ). Interkom není řádný obvyklý výpravný žánrový magazín na křídovém papíře s barevnými fotkami (nic proti výpravným magazínům:)). Interkom má tu výhodu, že není existenčně závislý na reklamě, ani nemusí při výběru témat složitě názorově balancovat v boji o přízeň čtenářů. V Interkomu je úsporným způsobem natěsnána spousta zajímavých článků na téma české a slovenské a světové fantastiky, od recenzí přes reportáže z akcí, po hlubší sondy povšechně filozofické a civilizační a literárně teoretické. 
(Pokud někdo ucítí potřebu tuto mou charakteristiku doplnit, jen do toho).