Z(a)tracené klíče
Co píšu právě teď? Jedná se o další román z megasérie Metaprostor. Pracovní název je Z(a)tracené klíče. Podkladem příběhu je prastará legenda o vahanských trojčatech. Takže to nebyli skollové ze Sunnisenu, kdo v Metaprostoru jako první experimentoval s technikou. Mnohem dříve s tím začala božská trojčata Ker, Vua a Han z Vahanu. Tito idolové jako první (alespoň podle doložených pramenů) pronikli do tajů hmoty, využívali elektřinu a magnetismus, vymysleli první nástroje a stroje, studovali živé tvory a rozpoznali zákonitosti jejich rozmnožování a vývoje. Magii brali jako základ, ale v technice a technologiích spatřovali perspektivní alternativu. V další fázi začali oba principy kombinovat, až pronikli do oboru dnes známého pod termínem alchymie. Úměrně s tím, jak se jim dařilo, se hromadily i chyby. Až se jim podařilo vyšlechtit dwu-nakhara, mutanta tak silného a mazaného, že jim unikl a zmizel někam za hranice metaprostoru. Ker, Vua a Han se vydali v jeho stopách a doposud se nevrátili, ačkoliv od těch časů uplynuly eóny.
Tito staří idolové po sobě zanechali svět Vahan plný nevypočitatelných a geneticky nestabilních kříženců smrtelníků a démonů a ještěrů, kteří se po čase seskupili do kast a začali budovat vojenské tábory. Celé věky vahanští generálové své jednodušší příbuzné cvičí a prodávají jako bojové otroky potentátům z jiných světů. Šupinatí sůsové jsou podobně nekompromisní a poslušní jako kadeti Trestného komanda někdejšího mizeonského Chřtánu. Sůsí žoldáci operují všude tam, kde něco smrdí, ať už se jedná o spiknutí, atentáty, anexe. Aliance by měla mnohem méně práce s uchováváním politické stability nebýt vahanské Generality. Představitelé dobře situovaných vrstev v Metaprostoru často projevují podivení na tím, proč už Čtyřdohoda nedala Vahan dávno vyhodit do vzduchoprázdna. Jenomže i tito mizerně informovaní kritikové vědí, že by to byla škoda, kvůli „těm laboratořím“.
Totiž, těsně předtím, než tři starovahanští bohové vyrazili stíhat uprchlíka kamsi za deset Předělů, měli ještě tolik rozumu, že zapečetili své laboratoře. Síně plné nebezpečných prototypů uzamkli tak důkladně, že se k nim po celá tisíciletí nedokázali dostat ani jejich následovníci (potentáti vahanské Generality), ani vyslanci cizích mocností (zvědové podsvětní bohyně Exis, pověřenci Mizeonského císaře, agenti Aliance a další a další).
Kdykoliv se v předcházejících knihách mluvilo o něčem, co všichni chtějí a co nelze získat, bývalo to přirovnáváno ke klíčům od laboratoří Vahanských bohů. Samotný Vahan je svět, o kterém se v moderní "slušné" společnosti nemluví. Na zboží z Vahanu je uvaleno embargo, ačkoliv vahanský vitrexx se pašuje přes nikodemské přístaviště a pijí ho i pohlaváři z Aliance. A zakázané feen-texové zbraně vahanské produkce, ty mají ve zbrojnicích všichni. Čistě jen pro případ kataklyzmatu, že ano.
Děj příběhu ale začíná na Ok-Sawonu, na předindustriálním světě smrtelníků, kteří se starými vahanskými záhadami nemají zhola nic společného…
