V ústní tradici vahanců je známa legenda o tom, kterak vahanští bohové (Han, Kerr a Vuan) experimentovali se šlechtěním sůsů, desmonů a arcidesmonů, až se rozhodli vytvořit tvora schopného čerpat energii z richotonní pleteně a současně odolného vůči „tahu“ kolektivního pravděpodobnostního pole. Obecně toto pole, generované pletení, nutí jednotlivce, vyvíjet se podle preferencí, které v daném kolektivu (rodině, světě, univerzu) převažují. Platí, že „tah“ kolektivního pole je nekompromisní. Nebylo zaznamenáno, že by mu kterákoliv živá bytost v Metaprostoru, kromě stvoření Třetího řádu jako jsou Launa, Merrikana anebo draveni, dokázala odolat. Vahanským pravorodým se ale nějakým vysoce riskantním alchymistickým procesem podařilo uplácat tvora, který se dokázal z toho kolektivního „tahu“ vyčlenit. Neměl prý žádnou potenciální budoucnost. Jeho budoucí vývoje se nedal vysledovat v nekonečné změti pravděpodobnostních linií. Samotnou existencí porušoval všechna pravidla. Dwu Nakhar, kterého staří paridiánci nazvali Nekontrolovatelným prvkem, se zpočátku vyvíjel v silnou inteligentní a mocnou bytost, ale jakmile dospěl, vzbouřil se a utekl. Vahanští ho pronásledovali a zmizeli. Konec legendy. Pověst by dávno upadla do zapomnění, kdyby ji nezaznamenal Sarvon a nezačlenil ji do své encyklopedie. Existují neověřené zvěsti, že stvořitelé Dwu Nakhara dostihli. Porvali se. On je údajně zmasakroval (považte: tři pravorodá božstva!), až byli na hraně vyvanutí, ale nedorazil je. Buď proto, že to nedokázal, nebo protože nechtěl. Potom se ztratil neznámo kam. Další neověřené zvěsti naznačují, že se už dávno vrátil, usadil se na bezvýznamném nepříliš sledovaném světě a nadále nemá žádný zájem do dějin Metaprostoru zasahovat.
