Následek rvačky starých mizeonských bohů (debhátarů) o Dárkyni života (Ryanu). Vítězem se stal bůh ohně Rafedaxarr I, který pak s Ryanou založil dynastii mizeonských arcidémonů. Ke Krvavému dešti došlo před deseti tisíci lety. Debhátarové se proháněli po nebi a mlátili se navzájem. Jejich krev zkrápěla povrch Mizeonu, dopadala na nic netušící humanoidní smrtelné obyvatelstvo. Došlo tak k neplánované a nevratné mutaci v dlouhověké démony. Tento živelně katalyzovaný transformační proces odčerpal téměř veškerou volnou magii z richotonní pleteně Metaprostoru v bezprostředním okolí mizeonské soustavy. Od těch dob jsou mizeonští arcidémoni nuceni si vystačit s vlastní interní magií (která není neomezená), nebo si energii k magickým procesům získávat v sousedství. Vypracovaný systém, zajišťuje kasta raisi-démonů. Vedlejším efektem Krvavého deště byla změna životního stylu běžných obyvatel (původních smrtelníků), kteří už neměli potřebu spěchat, aby si stačili splnit své životní cíle než zemřou. Jejich vynalézavost a kreativita poklesla a začali se řídit kodexem. (O tom se dočtete v sérii Návrat na Mizeon)
