Stromisté jsou inteligentní fytobionté, mají dvě životní formy – rostlinnou a humanoidní. Vyvinuli se z divokých webanů, kteří dodnes prorůstají vzduchoprázdnem na periferii Metaprostoru. Staré rasy v dobách před Paridiánským vrásněním po nich cestovaly jako po magistrálách. Současní stromisté žijí na Robustue, mísí se s lichy, ale stále si zachovali fenomenální schopnosti prorůstat prostorem, díky kterým je často angažuje i Aliance. Pro názornější představu stromistího cestování přikládáme výňatek z reportáže našeho encyklopedisty na odpočinku, váženého doktora Vrr-tala (Má léta s enycklopedií, vydala Sarvonova nadace), který byl přítomen zakořenění robustuanského aristokrata, veřejnosti dobře známého prince Hassiriana (Hassirian – viz další heslo v encyklopedii).
Citujeme tedy z Vrr-talova díla: „Hassirian zvedl paže nad hlavu a jeho fyziognomie se začala měnit. Pleť se ještě více zvrásnila a jeho paže se prodlužovaly, a stejně jako tenké větvičky na jeho hlavě se napřímily a rostly do výše. Slabé zachřestění štěrku mě přimělo se podívat k zemi. Spatřil jsem, jak boty rozpouštějí a jak z jeho chodidel raší kořeny a prodírají se do země. Jeho doposud lidsky působící postava za kratinkou chvíli připomínala spíše vysoký štíhlý strom s větvemi mizícími nikoliv mezi mraky, ale někde mimo tento čas a prostor. „A teď mě, prosím, omluvte,“ zasyčel, aniž by bylo patrné, kde a zda má ústa. Sledoval jsem bez dechu, jak se stromistí tělo otřásá, jak se nashromážděná magie dere k uvolnění. A – šuííííí - v jednou jediném rázu pan Hasirian vystřelil do výše a zmizel v nicotě. Vlna teplého vzduchu mě srazila na zadek. Seděl jsem na zemi a zíral na kus rozryté země, v které ještě před okamžikem vězely Hasirianovy kořeny.“ Kurióznímu přemisťování stromistů jsem byl svědkem již několikrát. Nejdřív se rozvětvili a zakořenili se v zemi. Pak natáhli větve skrze hyperprostor do místa cíle, lhostejno, zda bylo vzdálené na třicet kroků nebo leželo v sousední soustavě. V cílové oblasti stromista větve přeměnil v kořeny a ukotvil v zemi. Jakmile byl zakořeněný na obou koncích a napjatý skrze čas a prostor, tak kořeny ve výchozí pozici naráz uvolnil a pomocí natěsnané magie se přenesl celý. Jako když napnete gumové švihadlo a pak jeden konec pustíte. Stromisté takto cestují eóny, někteří dokonce až za hranice metaprostoru. Ovšem nikdy předtím jsem nezažil tak snadný, elegantní a rychlý postup, nikdy jsem necítil z toho procesu tolik nashromážděné síly.“ (konec citace)
Více o stromistech v posledním díle trilogie Vykladač www.knihydobrovsky.cz/knihy/serie/vykladac-2856 a v románu Sarvonův odkaz www.knihydobrovsky.cz/e-kniha/sarvonuv-odkaz-457666712
