Zmar – riiberionský bůh rozkladu - je jedním z nejstarších božstev v Metaprostoru. Pamatuje vahanská trojčata, paridiánské alchymisty, i vyhynulé bredeonské jachadei. Když smrtelníci na Riiberionu ztratili někoho blízkého, obraceli se na Zmara v potřebě se ujistit, že život smrtí nekončí. Zmar se zjevoval jako starší velice zachovaný muž ve vysokých botách a s vidlemi, obklopený pachem tlejícího kompostu. Dokázal truchlícím názorně a laskavě vyjevit, že opotřebované tělo se rozloží, ale vědomí se stává součástí pleteně reality, vibruje v pravděpodobnostních liniích připravené k dalšímu vtělení. Pozůstalým, kteří to s truchlením přeháněli, hrozil vidlemi, ty nejzarytější rovnou propíchl. O Zmarovu přízeň od nepaměti soupeřily dvě nejdůležitější riiberionské bohyně – paní štěstí a krásy Krassiona a paní života a smrti Exis. Zmar nechtěl ani jednu urazit a věnoval se střídavě oběma. Vůbec si tím nepomohl. Obě bohyně se proti němu spikly. Docílily, aby smrtelníci na Zmara zapomněli, dokonce i ty příručky s metodikami přivolávání se podivně ztratily. Zmarův vliv tím upadal, jeho schopnosti byly oslabeny. Poslední příručku k přivolávání údajně vlastní Aderawen z Herkenu (tuto informaci do 30. jubilejního editovaného vydání Sarvonovy encyklopedie doplnil encyklopedista Grewin z Robustuy). Před třemi sty lety Zmar definitivně rezignoval na snahu si obě bohyně usmířit (protože to by si musel jednu z nich vybrat, a on už ani jednu nechtěl). Přestěhoval se z riiberonského trojsvětí na primitivní svět Ok-Sawon. Sídlí v tvrzi uprostřed bažin, kde čas od času organizuje kolokvia se zástupci členských světů Čtyřdohody.
O Zmarovi se více dočtete v románu Kozel zahradníkem, odkaz zde: www.knihydobrovsky.cz/e-kniha/kozel-zahradnikem-489248078
