Ne všichni si libujeme v děsivých příbězích. Ale někteří se bojíme rádi (hlavně když reálné nebezpečí nehrozí, což je prý psychologicky v pořádku), a někteří se dokonce pokoušíme děsivé příběhy sami psát. Pro děso-psavce začátečníky přidávám tento krátký příspěvek: Onehdy jsem sesmolila děsivou epizodu v rozepsané knize a potom ji poslala kamarádce (schválně takové, co děsivé příběhy vůbec nevyhledává), abych si ověřila, jak děsivé se mi to podařilo. Na druhý den mi odepsala, že se jí o tom zdálo, a že příště mám použít k testování děsivosti zase někoho jiného. Po letech experimentování v této oblasti jsem došla k několika základním poučkám. Pokud chcete napsat děsivý příběh, je dobré: 1. Omezit patos a kudrlinky. 2. Volit co nejjednodušší jazyk. 3. Největší hrůzu vyvolávají zdánlivě nejobyčejnější jevy a projevy - pokud jsou vyjádřeny v nějakém kontrastu, a hlavně pokud se dotýkají těch nejzákladnějších pudů...

  "Špicovat" nebo "špizovat" - aneb proč musí autor hodně číst: Každý spisovatel, jedno zda začínající nebo zavedený, musí hodně číst.  Kdysi dávno, když jsem s psaním teprve koketovala, jsem si fakt myslela, že bych tolik číst neměla, protože by mě to mimoděk mohlo svádět k "opičení se" po jiných.  Měla jsem zato, že bych si měla vystačit s tím, co jsem doposud přečetla, nebo že bych alespoň měla číst knihy autorů jiných žánrů, než kterým se chci věnovat. Třeba cestopisy. Nebo životopisy. Nebo kuchařky. Nic proti cestopisům (respektuji třeba ty od Miroslava Stingla). Nic proti životopisům (jednoznačně u mě vede "Přemožitel neviditelných dravců" o Ludvíku Pasteurovi od Františka Gela). A protože fakt ráda vařím, čtu v hojné míře i kuchařky (nejzábavnější je pro mě "Muž v kuchyni" od Achille Gregora). Přestože cestopisy, kuchařky a životopisy jsou fajn, rozhodně mě nepřitahují tolik jako knížky z žánru sci-fi, horor,...

Sjednotila jsem kratinké články uveřejňované průběžně v roce 2017 a celý soubor zastřešila po názvem: O autorech a čtenářích:    Když autor dokončuje knihu 27.10.2017 15:44 Když autor dokončuje knihu, stává se pro své bližní nesnesitelným schizoidem. Ideální případ pro autora dopisujícího knihu nastává, jestliže jeho bližní odjedou na služební cestu do Tramtárie, nebo aspoň do Prahy s návratem v pozních nočních hodinách a nejlépe po D1. Ovšem, když bližní dorazí z práce už v půl třetí odpoledne, celí rozjásaní, že už jsou doma, je autor slušně řečeno v háji. Bližní a milovaní od autora očekávají odpovědi na otázky, očekávají, že budou pochváleni, jakou pěknou flákotu u řezníka vybrali. Zajímají se, proč je puštěná trouba (aha, on ji autor zapomněl vypnout), všetečně se motají kolem hromady čerstvě vypraného, ale stále nepověšeného prádla (však ono se za tři hodiny nezapaří). Bližní po autorovi právěm žádají odezvu, kterou si...

3.  Ukázky, rozbory, komentáře   3.1.      Na příkladu dobře řemeslně zvládnutého, ale naprosto depresivního textu si promluvíme o motivaci autora – o tom, že je dobré, aby věděl, co chce sdělit, by si nepletl tvůrčí psaní s psychoterapií 3.2.      Na příkladu parodie na přehnané vkládání vulgarismů si budeme demonstrovat komičnost tohoto jevu.    3.3.      Komentář k novele začínající autorky:  Ukázka editace vybraných částí textu 3. 4.      Ukázka kvalitního literárního textu: S R Green “Něco z noční strany”       3.1. Píšeme pro čtenáře nebo pro sebe? Ukázka textu, který nás donutí buď brečet nebo jásat, že na tom nejsme tak blbě jako popisované postavy  O posouzení níže uvedeného textu mne požádal můj přítel, spisovatel a redaktor. Cítil se osobně podjatý. Chtěl, aby se na text podíval ještě někdo jiný. Text...

2.1.  Obsah a forma literárního díla Každý začínající autor by měl mít v patrnosti, že literární dílo má: -  Obsah (o čem píše) -  Formu (jakým způsobem píše)   Existují autoři píšící spontánně a jiní, co dodržují předem vytyčený plán. Obojí je možné.JObsah literárního díla: Zdá se to celkem jasné, ale není to tak. Stává se, že v průběhu psaní se autor rozhodně děj změnit, nakonec vznikne něco jiného, než co původně zamýšlel a může to být ještě lepší nebo neskonale horší Forma: Je o tom spousta příruček – takže uvedu jen několik nejobvyklejších příkladů: • Autor je vypravěčem a nezaujatým pozorovatelem (Er-forma). Popisuje děj, postrkuje své hrdiny příběhem, popisuje jejich jednání, ale do jejich nitra čtenáři nahlédnout nedá – čtenář musí vše dedukovat z jednání těchto postav – čímž obohacuje příběh o prvek napětí, nutí čtenáře nad psychologií postav přemýšlet. • Příběh je vyprávěn z pohledu hlavního...

  1 Úvod Pokud se ráno probudíte... Tvůrčí psaní bez ptaní - část první: Pokud se ráno probudíte... Pokud se ráno probudíte, a myslíte jen na psaní, dříve či později vás to nutkání přemůže, a začnete psát. Já osobně jsem s psaním začala koketovat přibližně v jedenácti letech, kdy jsem spáchala román o letu na Venuši o pěti kapitolách. V pubertě jsem toho kvůli jiným povyražením zanechala. Přibližně před dvanácti lety jsem se z čisté potřeby uniknout pocitům vyhoření z mé tehdejší profese (kterou jsem později stejně opustila) k psaní vrátila.  Začala jsem chaoticky prostřednictvím psaní fan-fictions, což jsou variace na známé nejčastěji filmově zpracované příběhy - kde jsou postavy hotové a člověk si jen hraje a dotváří další scénáře.Když jsem hned napoprvé vyhrála první cenu v jedné povídkové soutěži, rozhodla jsem se napsat něco svého. Můj první román byl napsaný tak strašně, že pokaždé, když nashromáždím dostatek odvahy,...